„Když jedu v Podolí okolo, pokaždé si vzpomenu,“ říká pamětník tragédie z roku 1968

Je večer čtyřiadvacátého srpna 1968, čtvrtý den okupace naší země armádami Varšavské smlouvy. Z Podolské ulice odbočuje vlevo vozidlo značky ŽUK, jehož řidič má problémy s řazením. Ujede necelých 50 metrů a automobil se stane terčem střelby sovětských vojáků. Bezdůvodné vražedné řádění sleduje z balkonu František Adamec.

Tučňák | říjen 2025

12

Lidé zPrahy 4

„Když jedu vPodolí okolo, pokaždé si

vzpomenu,“ říká pamětník tragédie zroku 1968

Je večer čtyřiadvacátého srpna 1968, čtvrtý den okupace naší země armádami Varšavské smlouvy.

ZPodolské ulice odbočuje vlevo vozidlo značky ŽUK, jehož řidič má problémy sřazením. Ujede nece-

lých 50 metrů aautomobil se stane terčem střelby sovětských vojáků. Bezdůvodné vražedné řádění

sleduje zbalkonu František Adamec.

Martin Dudek

Ten večer se protnulo něko-

lik lidských osudů anešťast-

ně zúřadovala ináhoda. „Oba

učni, Karel Němec aKarel

Parišek, si auto stopli téměř

napodolské křižovatce. Ujeli

jen pár desítek metrů apřišli

oživot,“ říká zastupitel Pra-

hy 4 Jan Žáček (STAN), kte-

rému se varchivech podařilo

nalézt několik dokumentů

otéto tragédii. „Tehdejší re-

žim se snažil událost igno-

rovat azatajit. Vpodstatě

nezůstala žádná stopa, tajná

policie (StB) se snažila zničit

veškeré důkazy. Víceméně

náhodou jsem varchivu

prezidenta republiky objevil

jeden zvyšetřovacích spisů,

protože prezident kondo-

loval rodinám achtěl znát

pozadí celé události. Viník

však nikdy nebyl potrestán,

případ byl odložen v

listopa-

du 1968, protože ruská strana

nebyla ochotná identifi kovat

střelce,“ dodal Jan Žáček.

Ten jediný existující doku-

ment je výpověď Františka

Adamce, očitého svědka

střelby. „Stal jsem se nechtě-

ně pozorovatelem tragické

události, při níž zahynuli

dva nevinní kluci. Dodnes to

vnímám velice citlivě. Apo-

každé, když jedu doBraníka

okolo toho místa, tak si nato

vzpomenu,“ začíná se nořit

doneradostných vzpomí-

nek. Přitom ten večer začal

velice dobře – jeho kamarád

měl volný byt naPodol-

ském nábřeží arozhodl se

uspořádat setkání s přáteli.

Pětičlenná společnost, která

se v podvečer sešla, se dobře

bavila. „Vbytě se ale nesmělo

kouřit a já, vesvých 21 le-

tech, jsem vykou

řil třeba i15

cigaret denně. Chodil jsem

snimi nabalkon adíval se

nasetmělou Prahu. Byl klid

aticho, aprávě proto mne

zaujal zvuk automobilu ŽUK.

Jsem vyučený automechanik

aslyšel jsem, jak se řidiči

nepovedlo dobře přeřadit.

Vjel dokřižovatky aznovu

potrápil převodovku. Bylo

to jediné auto široko daleko.

Apak najednou slyším střel-

bu avidím stopovku poná-

bojích, apak druhou salvu.

Vůz dojel zhruba kPodolské

sokolovně atam zastavil.“

Zrozstříleného automobilu

vyvrávoral řidič Karel Šárka,

který měl zranění naobou

rukách adoživotně

pak

omezenou jejich hybnost.

Dostal se dopodolské soko-

lovny, kde ho nouzově ošetřil

shodou okolností přítomný

lékař. Lidé volají sanitku,

jenže se ví, že Rusové střílí

iponich. Nakonec přece

jen přijíždí aa řidiče i oba

chlapce odváží do nemocni-

ce. Jeden z mladíků je ale již

mrtvý.

Protokol apak ticho

„Pracoval jsem vté době

vThomayerově nemocnici,

kam je převezli, jako místní

saniťák aautomechanik.

Když jsem druhý den přišel

dopráce, hned jsem věděl,

že nepřežil ani druhý kluk.

Byl jsem ztoho dva tři dny

skutečně špatný, ale rozhodl

jsem se to nahlásit. Dru-

hý den postřelbě jsem šel

doBartolomějské oznámit

vraždu. Sepsali se mnou

protokol apak bylo ticho

popěšině,“ říká František

Adamec. Jenže přišla norma-

lizace avroce 1971 si sním

dali pracovníci StB schůzku.

„Pozvali mne dorestaurace,

koupili mi kafe aptali se,

jak jsem tu událost vnímal,

co je natom pravdy, zda to

není omyl. Znovu jsem jim

vše popsal atím to pro mne

skončilo, nikdo se vtom už

nevrtal.“

Dů

vod, proč ruští vojáci

zahájili palbu, se nikdy ne-

podařilo ozřejmit. Surčitostí

lze ale vyvrátit fámu, že řidič

vezl protisovětské letáky,

aproto nechtěl zastavit.

„Zbalkonu jsem neviděl, že

by ho vojáci zastavovali, ale

krk nato nedám. Jednou

zvariant totiž bylo, že je vo-

jáci skutečně zastavovali, ale

neměli baterku ařidič je ig-

noroval. Atransportér, který

stál narohu ulice Vodáren-

ská abyl nakloněný směrem

kBraníku, pak zahájil palbu

dojejich zad.“

Tragickou událost dnes

připomíná pamětní cedule

nadomě naPodolském ná-

břeží, ocelé události připra-

vuje Jan Žáček knihu.

Ztohoto balkonu celou udá-

lost sledoval.

František Adamec stojí před domem, nakterém je umístěna

pamětní deska připomínající zbytečnou smrt dvou chlapců.



