Strana 12
Tučňák | listopad 2025
12
Lidé zPrahy 4
„Neřeším, zda mi dítě veškole tyká nebo
vyká,“ říká oceněná učitelka Anna Babanová
Vletošním ročníku Global Teacher Prize Czech Republic se Anna Babanová, učitelka prvního stupně
Základní školy Křesomyslova, umístila nadruhém místě. Ocenění, které každoročně získá pouze 11 vyučujících
zcelé republiky, má zacíl mimo jiné motivovat kvalitní pedagogy aposilovat prestiž učitelské profese. K úspě-
chu Anně Babanové pogratulovala v prostorách úřadu Prahy 4 také 1. místostarostka Irena Michalcová (ANO).
Martin Dudek
Neroztřásla se vám při
vyhlašování cen trochu
kolena?
Soutěž jsem si moc užila,
ikdyž jsem byla trochu ner-
vózní atěšila se, až to bude
zamnou (úsměv). Ale cítila
jsem, že jde ovyvrcholení ob-
dobí, které pro mne znamena-
lo hodně sebereß exe apráce
se sebou samou. Přineslo mi
to také vyhodnocení mojí uči-
telské práce apráce sdětmi.
Ocenění jste získala zadlou-
hodobou snahu propojovat
pedagogickou teorii spraxí.
Vevýuce podle programu
Začít spolu stavíte nadůvěře,
respektu aresponzivním pří-
stupu avěříte, že smysluplné
učení vzniká vpartnerském
vztahu mezi učitelem, dítětem
arodičem. Jak to konkrétně
vevaší třídě probíhá?
Program Začít spolu je vzd
ě-
lávací program pro státní
školy, který vznikl v90. letech
jako podpora pro postko-
munistické země. Opírá se
osilnou spolupráci srodinou,
autonomii dítěte, myšlenku
dostupnosti pro všechny
aintegrovanou tematickou
výuku, což znamená vyučovat
nejen vpředmětech, ale hledat
mezipředmětové přesahy.
Ateď tedy konkrétněji, začnu
třeba urodičů. Snimi se vždy
osobně seznámím co nejdříve,
ato nejen formou třídních
schůzek. Zvu je třeba dový-
uky apřipravuji pro ně
snídaně, kdy si během první
vyučující hodiny spolu dáme
kafe abábovku aprobereme
vše potřebné. Tímto přístu-
pem posilujeme vztahy mezi
sebou, což nám pak v krizové
situaci usnadňuje její řešení.
Rodiče také přicházejí dotřídy
jako experti se svými boha-
tými životními apracovními
zkušenostmi avypráví dětem
ooborech, okterých třeba
vůbec nic nevím. Komunitu
srodiči se mi povedlo vybudo-
vat aněkdy mi pomáhají také
spraktickými věcmi, jako je
třeba výběr školy vpřírodě.
Rodina akomunita jsou mne
partnery aje to také jeden
zpilířů programu Začít spolu.
Ajak vesvojí třídě přistupu-
jete třeba kezlobivým dětem?
Klíčem ktomu, aby vetřídě
bylo bezpečné aklidné prostř
e-
dí, je dát dětem prostor, aby
se mohly vyjadřovat co ajak
se učí. Tedy umožnit jim, aby
cítily, že participují natom, co
se veškole děje. Protože tak
tomu veskutečnosti je. My jde-
me doškoly, je to naše učení,
náš život, my se chceme něco
dozvědět nového. Tradiční
stará škola vpodstatě neumož-
ňuje dětem pocit důstojnosti
atoho, že jsou hotoví lidé,
když nastupují doškoly. Pokud
knim přistupujeme jako kbílé-
mu nepopsanému listu papíru,
který se potřebuje zkultivo-
vat, ateprve potom budeme
naděti nahlížet jako nalidi
nám rovné, tak může vznikat
mnoho příležitostí kevzdoru
akodmítnutí.
Takže jestli jsem to dobře po-
chopil, vzdorovité aneukáz-
něné děti přizvete dovýuky?
Vmých třídách se vždy sna-
žím otom, aby děti cítily, že
jsou mými partnery. Že ijá se
učím odnich, že jsem zvěda-
vá najejich názor, což význam-
ně minimalizuje situace,
kdy se děti cítí nepříjemně
ajdou dovzdoru. Vmojí
třídě nezažívám situace, kvůli
kterým bych musela zvyšovat
hlas. Máme jiné způsoby, jak
si věci vyjasňujeme, atím
předcházíme krizovým situa-
cím, vekterých člověk vuči-
telské roli zvýší hlas adojde
nastřet názorů. Klíčem pro
mne je vytvořit co nejdříve
bezpečné prostředí, vekte-
rém se dě
ti cítí přijímané.
Co si máme představit pod
pojmem bezpečné prostředí?
Bezpečné prostředí jsou ur-
čité splněné podmínky, díky
nimž jste připraven se učit.
Například učitel(ka) by měl(a)
vpočátku co nejdříve praco-
vat natom, aby všechny děti
vnovém kolektivu znaly svo-
je jména. Aaby byly schopny
se jimi oslovovat. Vechvíli,
kdy slyšíte svoje jméno, cítíte,
že váš stres klesá, protože
vnímáte, že ostatní vás znají,
atím pádem není potřeba jít
dokonß iktu.
Vám třeba děti tykají?
Neřeším způsob oslovování.
Někdo mi tyká, někdo vyká,
protože si myslím, že vzájem-
ný respekt nestojí nanaří-
zeném způsobu oslovování.
Některé dítě mi třeba říká
Aničko, prosím tě…, jiné paní
u
čitelko, prosím vás. Ale
vždy si ráno sedneme dokru-
hu, děti se nasebe kouknou,
posílají mluvítko aoslovují
se jménem. Třeba řeknou -
dobré ráno, Lenko.
Vrátím se ktomu bezpečné-
mu prostředí. Stačí se tedy
pouze znát jmény?
Součástí bezpečného prostře-
dí je imožnost „obtisknout se“
dofyzického prostoru. Třeba
formou vlastní nástěnky,
obrázku, vzkazu apodobně.
Často, když přijdete dotříd,
které jsou vedeny tradičním
způsobem, jsou nanástěnkách
zakoupené materiály aosob-
nost dětí není vidět. Asou-
částí bezpečného prostředí je
také pracovat schybou, aby
děti neměly strach říct něco,
očem si nejsou jité, zda je to
správně. Nejvíce pyšná jsem,
když si děti něco vysvětlují
mezi sebou laskavou formou
amne ani nepotřebují. Vidím,
že se umí osebe postarat.
Jako oceněná učitelka roku
můžete říci – co nejvíce zazlí-
váte současnému školství?
Určitou zkostnatělost
aneschopnost kolegiálně
pracovat uvnitř školského
zařízení. Škola by nikdy
neměla stát najednotlivcích.
Proto se iuděluje Global Tea-
cher Prize Czech Republic,
je to vlastně upozorňování
nadobré tendence, které
bychom měli šířit dál.
Proč jste si vlastně vybrala
učitelské povolání?
Děti jsou skvělé amají vzác-
nou schopnost vidět svět
krystalicky jasně, vidí zá-
kladní linie, umí si nevšímat
nepodstatných detailů, ato
mne vždy nakomunikaci
snimi bavilo. Odjakživa jsem
proto toužila být učitelkou.
„Pracovat vprvní adruhé třídě bez známek, jen se slovním
hodnocením, mi přijde jako dobrý krok,“ uvedla nakonto novely
školského zákona Anna Babanová. Foto: archiv AB
Tucnak_listopad.indd 12Tucnak_listopad.indd 12 27.10.2025 13:04:5127.10.2025 13:04:51