Strana 12
Tučňák | leden 2024
12
Lidé z Prahy 4
110 let Lesního divadla v�Krči
Lesní divadlo Krč je kulturní památka spojená s�bohatou historií a�vzpomínkami obyvatel této oblas-
ti. Jeho vznik je úzce spjat s�osobou Dr.�Jana Šimsy, který se zasloužil nejen o�jeho založení, ale také
o�rozvoj Krče jako takové.
P
řed samotným
vznikem Lesního
divadla stálo poblíž
Šimsovo sanatorium,
které založil Dr.�Jan Šim-
sa na�pozemcích bývalých
lázní v�roce 1901. Sanatorium
sloužilo k�léčbě vnitřních
a�nervových chorob a�bylo
velmi vyhledávané, zejména
pacienty s�těžkými one-
mocněními. Kromě vedení
sanatoria se Dr.�Šimsa také
věnoval osvětové činnosti,
překladatelství a�kultuře.
Z�Národního divadla
do�lesa
Svůj zájem o�divadelnictví
přivedl Dr.�Šimsu k�myšlence
vytvořit přírodní divadlo.
S�jeho nanční podporou
bylo Lesní divadlo založeno
v�roce 1913 na�pozemcích
statkáře Tomáše Welze, ne-
daleko od�sanatoria. O�slav-
nostní zahájení provozu se
postaral místní ochotnický
spolek Vlast, který představil
hru Princezna Pampeliška
od�Jaroslava Kvapila. Diva-
delní sezona probíhala vždy
od�1. května do�poloviny září
a�představení se konala o�ví-
kendu. Vstupné, které bylo
vybíráno ochotníky, sloužilo
k� nancování stavby nové
sokolovny.
Kromě ochotnického
divadla se zde hrála opera
a�na�jevišti se představo-
vali nejen místní amatérští
herci, ale také slavní uměl-
ci, včetně herců a�pěvců
z�Národního divadla. Mezi
známé osobnosti, kte-
ré podporovaly činnost
divadla, patřily spisovatelé
Antal Stašek a�František
Serafínský Procházka.
Během své největší slávy
divadlo navštěvovalo až
5�500 diváků.
Požár, obnova a�zánik
Roku 1935 divadlo postihl
velký požár, který zničil
vše kromě zděných staveb.
Nicméně se divadlo opě-
tovně rozjelo a�hrálo se zde
až do�druhé světové války.
Po�válce se na�jeviště vrátili
ochotníci, kteří se střídali
s�herci z�Městských divadel
pražských. Činnost divadla
byla o ciálně ukončena
v�roce 1946, ačkoli poslední
představení se uskutečnilo
až v�roce 1951. O�sedm let
později bylo zchátralé diva-
delní zázemí zbořeno. I�když
už z�původního Lesního
divadla zůstaly jen trosky,
dodnes je jeho slavná histo-
rie patrná. Zbytky lavic, pří-
stupové schodiště a�část zdi
připomínají bohaté kulturní
dědictví tohoto místa. Lesní
divadlo se tak stalo nezapo-
menutelnou součástí historie
Krče a�památkou na�bohatou
kulturní tradici této oblasti.
Zdroj: krcakzije.cz
Lesní divadlo se brzy stalo důležitým kulturním centrem Krče.
Zdroj: archiv Alois a Anton Sečkár
Záhada Otýlie Vranské. Popíšete místo činu?
J
eden z�nejzá-
hadnějších
kriminálních
případů měl
zřejmě počátek
v�Praze 4. Místo
činu však kvůli
výstavbě již zmizelo,
nicméně pracovníci
Muzea Policie ČR věří,
že se třeba prostřednictvím
časopisu Tučňák podaří najít
pamětníky nebo fotogra cké
či jiné záznamy.
Nejznámější neobjasněná
vražda v�dějinách česko-
slovenské kriminalistiky je
spojena se jménem Otýlie
Vranské, slovenské pro-
stitutky, která se v�roce
1933 stala obětí brutálního
činu. Její rozčtvrcené tělo
pak bylo odesláno ve�dvou
kufrech vlaky do�Bratislavy
a�do�Jasiňe na�Podkarpatské
Rusi. „Došli jsme k�závěru,
že místo vraždy bylo
na�adrese Tábor-
ská č. 141, dnes
U�Plynárny. Jenže
dům byl společně
s�dalšími stavbami
v�70. letech kvůli
rozšiřování vozovky
stržen a�nedocho-
val se žádný archivní
materiál, a�to ani z�demolice.
Moc by nám proto pro účely
dokumentace pomohlo,
kdyby se ozvali pamětníci,
kteří v�domech či těsně
vedle nich bydleli a�dokáza-
li by nemovitosti popsat,“
říká Radek Galaš, ředitel
Muzea Policie ČR, pod jehož
vedením skupina krimina-
listů a�historiků pracovala
na�objasnění vraždy Otýlie
Vranské několik let. V�září
loňského roku nakonec
zveřejnila zprávu se jménem
údajného vraha.
Vrahem armádní
důstojník
„Na�80 procent jsme si jisti,
že vraždili armádní rotmistr
Josef Pěkný a�prostitutka An-
tonie Koklesová. Oba shodně
vypověděli, že se v�den vraždy
v�místě zdržovali a�navzájem
si dokazovali alibi. Šlo zřejmě
o�vraždu v�afektu a�motivem
byla obava o�kariéru,“ objas-
ňuje Radek Galaš a�vysvětluje:
„Pěkný měl poměrně solidní
postavení v�rámci armády, byl
to zasloužilý legionář vyzna-
menaný za�boje u�Zborova
či u�Bachmače. Ale už měl
za�první republiky ‚škraloup‘,
byl rozvedený a�měl dítě. Na-
víc se stýkal s�prostitutkami
a�podle svědeckých výpovědí
opakovaně Vranské sliboval,
že si ji vezme. A�ta ho mohla
kvůli tomu vydírat. Stačilo
v�nevhodný okamžik říci pár
slov a�skončilo to vraždou.
Antonie Koklesová zřejmě
nebyla jen svědek, protože
v�hrudníku Vranské se našly
slabé bodné rány, které byly
vedené už do�mrtvého těla.
Pěkný ji asi k�tomu přinutil,
aby se stala jeho spolupacha-
telkou.“
Informace o�domech v�bý-
valé Táborské ulici můžete
zaslat na�e-mail: galas@mu-
zeumpolicie.cz či do�redakce
Tučňáka.
(md)
Pohlednice z�demolice v roce
1972, na které však není dům
č. 141. Zdroj: Muzeum Policie ČR
Tucnak_01_24.indd 12Tucnak_01_24.indd 12 22.12.2023 15:39:3722.12.2023 15:39:37