Strana 13
Tučňák | leden 2024
12
Lidé z Prahy 4
110 let Lesního divadla v�Krči
Lesní divadlo Krč je kulturní památka spojená s�bohatou historií a�vzpomínkami obyvatel této oblas-
ti. Jeho vznik je úzce spjat s�osobou Dr.�Jana Šimsy, který se zasloužil nejen o�jeho založení, ale také
o�rozvoj Krče jako takové.
P
řed samotným
vznikem Lesního
divadla stálo poblíž
Šimsovo sanatorium,
které založil Dr.�Jan Šim-
sa na�pozemcích bývalých
lázní v�roce 1901. Sanatorium
sloužilo k�léčbě vnitřních
a�nervových chorob a�bylo
velmi vyhledávané, zejména
pacienty s�těžkými one-
mocněními. Kromě vedení
sanatoria se Dr.�Šimsa také
věnoval osvětové činnosti,
překladatelství a�kultuře.
Z�Národního divadla
do�lesa
Svůj zájem o�divadelnictví
přivedl Dr.�Šimsu k�myšlence
vytvořit přírodní divadlo.
S�jeho nanční podporou
bylo Lesní divadlo založeno
v�roce 1913 na�pozemcích
statkáře Tomáše Welze, ne-
daleko od�sanatoria. O�slav-
nostní zahájení provozu se
postaral místní ochotnický
spolek Vlast, který představil
hru Princezna Pampeliška
od�Jaroslava Kvapila. Diva-
delní sezona probíhala vždy
od�1. května do�poloviny září
a�představení se konala o�ví-
kendu. Vstupné, které bylo
vybíráno ochotníky, sloužilo
k� nancování stavby nové
sokolovny.
Kromě ochotnického
divadla se zde hrála opera
a�na�jevišti se představo-
vali nejen místní amatérští
herci, ale také slavní uměl-
ci, včetně herců a�pěvců
z�Národního divadla. Mezi
známé osobnosti, kte-
ré podporovaly činnost
divadla, patřily spisovatelé
Antal Stašek a�František
Serafínský Procházka.
Během své největší slávy
divadlo navštěvovalo až
5�500 diváků.
Požár, obnova a�zánik
Roku 1935 divadlo postihl
velký požár, který zničil
vše kromě zděných staveb.
Nicméně se divadlo opě-
tovně rozjelo a�hrálo se zde
až do�druhé světové války.
Po�válce se na�jeviště vrátili
ochotníci, kteří se střídali
s�herci z�Městských divadel
pražských. Činnost divadla
byla o ciálně ukončena
v�roce 1946, ačkoli poslední
představení se uskutečnilo
až v�roce 1951. O�sedm let
později bylo zchátralé diva-
delní zázemí zbořeno. I�když
už z�původního Lesního
divadla zůstaly jen trosky,
dodnes je jeho slavná histo-
rie patrná. Zbytky lavic, pří-
stupové schodiště a�část zdi
připomínají bohaté kulturní
dědictví tohoto místa. Lesní
divadlo se tak stalo nezapo-
menutelnou součástí historie
Krče a�památkou na�bohatou
kulturní tradici této oblasti.
Zdroj: krcakzije.cz
Lesní divadlo se brzy stalo důležitým kulturním centrem Krče.
Zdroj: archiv Alois a Anton Sečkár
Záhada Otýlie Vranské. Popíšete místo činu?
J
eden z�nejzá-
hadnějších
kriminálních
případů měl
zřejmě počátek
v�Praze 4. Místo
činu však kvůli
výstavbě již zmizelo,
nicméně pracovníci
Muzea Policie ČR věří,
že se třeba prostřednictvím
časopisu Tučňák podaří najít
pam
ětníky nebo fotogra cké
či jiné záznamy.
Nejznámější neobjasněná
vražda v�dějinách česko-
slovenské kriminalistiky je
spojena se jménem Otýlie
Vranské, slovenské pro-
stitutky, která se v�roce
1933 stala obětí brutálního
činu. Její rozčtvrcené tělo
pak bylo odesláno ve�dvou
kufrech vlaky do�Bratislavy
a�do�Jasiňe na�Podkarpatské
Rusi. „Došli jsme k�závěru,
že místo vraždy bylo
na�adrese Tábor-
ská č. 141, dnes
U�Plynárny. Jenže
dům byl společně
s�dalšími stavbami
v�70. letech kvůli
rozšiřování vozovky
stržen a�nedocho-
val se žádný archivní
materiál, a�to ani z�demolice.
Moc by nám proto pro účely
dokumentace pomohlo,
kdyby se ozvali pamětníci,
kteří v�domech či těsně
vedle nich bydleli a�dokáza-
li by nemovitosti popsat,“
říká Radek Galaš, ředitel
Muzea Policie ČR, pod jehož
vedením skupina krimina-
listů a�historiků pracovala
na�objasnění vraždy Otýlie
Vranské několik let. V�září
loňského roku nakonec
zveřejnila zprávu se jménem
údajného vraha.
Vrahem armádní
důstojník
„Na�80 procent jsme si jisti,
že vraždili armádní rotmistr
Josef Pěkný a�prostitutka An-
tonie Koklesová. Oba shodně
vypověděli, že se v�den vraždy
v�místě zdržovali a�navzájem
si dokazovali alibi. Šlo zřejmě
o�vraždu v�afektu a�motivem
byla obava o�kariéru,“ objas-
ňuje Radek Galaš a�vysvětluje:
„Pěkný měl poměrně solidní
postavení v�rámci armády, byl
to zasloužilý legionář vyzna-
menaný za�boje u�Zborova
či u�Bachmače. Ale už měl
za�první republiky ‚škraloup‘,
byl rozvedený a�měl dítě. Na-
víc se stýkal s�prostitutkami
a�podle svědeckých výpovědí
opakovaně Vranské sliboval,
že si ji vezme. A�ta ho mohla
kvůli tomu vydírat. Stačilo
v�nevhodný okamžik říci pár
slov a�skončilo to vraždou.
Antonie Koklesová zřejmě
nebyla jen svědek, protože
v�hrudníku Vranské se našly
slabé bodné rány, které byly
vedené už do�mrtvého těla.
Pěkný ji asi k�tomu přinutil,
aby se stala jeho spolupacha-
telkou.“
Informace o�domech v�bý-
valé Táborské ulici můžete
zaslat na�e-mail: galas@mu-
zeumpolicie.cz či do�redakce
Tučňáka.
(md)
Pohlednice z�demolice v roce
1972, na které však není dům
č. 141. Zdroj: Muzeum Policie ČR
Tucnak_01_24.indd 12Tucnak_01_24.indd 12 22.12.2023 15:39:3722.12.2023 15:39:37
13
www.praha4.cz
Lidé z Prahy 4
Napsali jste nám
Dobrý den,
ráda jsem se zúčastnila
současných procesů par-
ticipace ohledně plánova-
ných změn v�oblasti ulice
Pujmanové a�vnitrobloků
Horáčkova. V�této souvis-
losti mě zarazilo, že Praze 4
uniklo toto zcela nevhodné
umístění boxů Zásilkovny,
které se objevilo nedáv-
no v�Pujmanové. O�soše
Pomony od�Jiřího Duška
z�r. 1973 referuje i�archi-
tekt Viktor Tuček v�nové,
městskou částí poptané,
studii oblasti. Je možné toto
řešit a�například vyjednat
přemístění boxů na�vhod-
nější místo? Pozemek pod
sochou je ve�správě Prahy�4
a�ve�vlastnictví hlavního
města, pozemek pod boxem
patří rmě ABI, s.r.o., která
již dříve provozovala službu
Zásilkovny. (red. zkr.)
Hana S.
Vážená paní,
výdejní box Zásilkovna
byl umístěn na�pozemcích
v�soukromém vlastnictví.
Dle metodického pokynu
ministerstva pro místní
rozvoj nelze výdejní boxy
považovat ani za�stavbu,
ani za�výrobky plnící funkci
stavby ve�smyslu § 2 odst. 3
stavebního zákona, a�pro-
to nepodléhají posuzování
podle stavebního zákona.
To, že výdejní boxy nepod-
léhají režimu stavebního
zákona, by ale automaticky
nemělo znamenat, že je
možné instalovat je kdekoli
bez ohledu na�dané území.
Boxy by například neměly
svým umístěním omezovat
chodce a�ostatní uživatele
veřejného prostoru, neměly
by tvořit vizuální bariéru
a�přispívat k�vizuálnímu
smogu a�neměly by bránit
ve�výhledu na�orientační
body a�hodnotnou architek-
turu apod. O�situaci víme
a�v�současné době hledáme
řešení.
Martin Syrový,
vedoucí odd. pozemků
a�územního rozvoje,
tajemník Komise pro územ-
ní rozvoj Rady MČ Praha 4
Bejvávalo v Nuslích
Legendární Nuba
Pro pamětníky to byl kdysi pojem i�za�socialismu. Ale co vlastně Nuba
byla? Šlo o�zkratku „Nuselský bazar“, nebyl to však obchod s�použitým
zbožím, ale bazar ve�smyslu perského trhu či tržiště.
N
uba, tzv. jednotkový
obchodní dům, byla
v�Nuselské ulici č.
236/39. Původně dva
malé domy z�roku 1892 jejich
majitel Václav Slaba v�roce
1894 zvětšil a�spojil do�jedno-
ho. V�roce 1904 dům získali
František a�Marie Znamenáč-
kovi a�zřídili tu kavárnu a�re-
stauraci nazvanou „U�mistra
Jana Husa“, později Sport.
Součástí podniku byl od�roku
1913 dokonce malý biograf.
Dům samotný byl plný
různých živností. V�1. patře
byl holič a�kadeřník, prodej
pian, rádií a�gramofonových
desek, ale hlavně se prodával
textil. Marie Straková nabízela
krejčovské potřeby a�František
Hesoun různé oděvy. V�roce
1924 tu otevřela prodejnu r-
ma T. & A. Baťa Zlín, a�dokonce
si zřídila v�roce 1930 předkupní
právo na�dům. Jenže z�toho
sešlo a�koupila si nedaleký
dům č. p.�113, kde vystavěla
svoji typickou prodejnu. Pro-
stor po�Baťovi hned obsadila
prodejna rmy Odkolek.
Je libo papuče
či hrací skříň?
Samotná Nuba vznikla v�roce
1927. Původně ji založil
Němec Hugo Markovsky
s�několika tichými společ
-
níky, včetně Znamenáčka.
Obchod nabízel různé drobné
zboží včetně papírového,
železného, galanterního
a�textilního, ale tržby nebyly
vysoké. Od�1. dubna 1935 pro-
to převzal Nubu obchodník
Emanuel Hackl. Obchod mu
jen kvetl, vždyť dosahoval
ročního obratu asi 6 milionů
korun a�i�za�války to bylo
4,5 milionu, s�čistým ziskem
přes sto tisíc korun. Od�roku
1941 začal prodávat i�dřevěné
hračky. V�roce 1942 koupil
za�250�000 korun z�Berlína
500 gramofonových skříní,
které úspěšně prodával.
V�Nubě se dalo sehnat leda-
cos, třeba i�pletené
domácí papuče
nebo kuchyňské
potřeby.
Po�volbách 1946
bylo zcela jasné
budoucí směřování
státu a�Hackl se
rozhodl předejít
dobu. V�říjnu 1947
si nechal zapsat
ochrannou známku
NUBA pro textilní
a�voňavkářské zboží a�nádo-
bí a�nářadí pro domácnost
a�3.�listopadu 1947 změnil
svůj podnik na�veřejnou
obchodní společnost, kam
přijal za�společníky Česko-
slovenské textilní závody,
n. p., a� rmu Direkta s.r.o.,
prodávající střižní zboží
a�galanterii. Ve�skutečnosti
jim rmu prodal a�vyhnul
se tak znárodnění. Po�únoru
1948 ještě působil krátce jako
vedoucí Nuby a�poté odešel
do�Pardubic.
Nuba záhy měnila provo-
zovatele jak na�běžícím páse.
Nejprve patřila pod Obchod-
ní domy, n.p., krátce pod Per-
lu a�Oděvní obchod
v�Praze a�od�roku
1957 pod obchodní
dům Vývoj (dříve
Te-Ta), který tu
prodával prádlo,
čistou vlnu, pletené
zboží, ale i�hračky.
V�roce 1968 připadla
prodejna Prioru.
Ještě v�roce 1970 se
zde daly koupit tře-
ba angličáky známé
jako Matchbox.
V�rámci výstavby obchod-
ního domu Kotva bylo v�roce
1973 rozhodnuto, že po�ote-
vření v�roce 1975 dojde k�zá-
niku malých prodejen. Nuba
připadla podniku Potraviny
Praha, který z�ní vybudoval
nákladem 1,5�milionu Kč
samoobsluhu. Otevřela v�dub-
nu 1976 a�vedle prodejny
potravin zde byly samostatné
lahůdky a�prodej nápojů. Byty
v�horních patrech byly v�roce
1988 vyklizeny pro havarijní
stav a v�roce 1990 se stal dům
nebytovým. Dodnes jsou
v�něm kanceláře a místo pro-
dejny je drogerie DM.
Rudolf Píša
Historik Rudolf Píša připravuje knihu o�osudech nuselských domů
a�jejich obyvatel. Pokud máte doma historické fotogra e, plánky či
záznamy pamětníků, ozvěte se na�jeho telefonní číslo 603�545�901
či na�e-mail: muzeum@das-mcp.cz. Za�spolupráci předem děkuje.
Zákres nového výkladního portálu pro Nubu zbroku 1938. Foto:
archiv autora
Emanuel Hackl,
majitel Nuby. Foto:
NACR
Tucnak_01_24.indd 13Tucnak_01_24.indd 13 22.12.2023 15:39:3722.12.2023 15:39:37