Strana 4
Tučňák | prosinec 2023
4
TÉMA Prahy 4
Vánoční ohlédnutí. Co potěšilo dě
ti
Zdeněk H. (68): Láska
ke�knihám mi zůstala
Na�Vánoce v�mém dětství,
počínaje již padesátými lety
a�potom převážně šedesátý-
mi, vzpomínám velice rád.
S�přibývajícím věkem čím dál
raději, byť s�jistou nostalgií,
která bohužel neodmyslitelně
k�vyššímu věku patří. Nejra-
nější vzpomínku na�ně mám
ještě z�Úval u�Prahy, kdy si
vzpomínám na�maminku,
která pekla cukroví a�já „po-
máhal“ v�předškolním věku
více méně spíše uždibováním
ještě syrových sladkých těst.
Z�té doby si také pamatuji,
že můj tatínek pekl ořechový
štrúdl, jehož chuť mám do-
dnes na�jazyku. Protože jsem
ještě neuměl číst, záviděl jsem
o�pět let staršímu bratrovi
Jirkovi, že dostal pod strome-
ček pohádkovou knihu Jiřího
Horáka Český Honza s�ob-
rázky Josefa Lady. Moc jsem
se těšil, až si ji přečtu sám
a�nebudu muset nikoho prosit
o�přečtení. To jsem si také
nejvíc umiňoval, když jsem
začal chodit do�první třídy
a�následně po�přestěhování
do�jihočeské Křemže. Pak už
byly vždy nejvíce milovanými
vánočními dárky knížky.
Už ani nevím, ve�kterém roce
v�šedesátých letech, ale dostal
jsem jich najednou sedm!
Musím dodat, že když jsem
se počátkem sedmdesátých
let začal učit na�knihkupce
v�Českých Budějovicích, od�té
doby jsem si naděloval knížky
výhradně sám. Vůbec mi při-
tom nevadilo, že jsem nebyl
překvapen. Tento způsob „Zde-
něk sobě“ mi zůstal dodnes.
Dárky pod vánočním
stromečkem udělají
zpravidla největší
radost našim dětem
a�vnoučatům. Často
nedočkavě rozbalu-
jí krabice s�mobily,
tablety či počítači,
s�menším nadšením
už „měkouše“, tedy
na�omak měkké dárky
skrývající většinou
oblečení. Ale za�co
byli na�Štědrý den
vděční kluci a�děvčata
třeba před 50 lety? To
se dozvíte ve�třech vá-
nočních vzpomínkách
seniorských dobro-
volníků z�organizace
Letokruh, která sídlí
v�Praze 4.
Před kostelem ve�Lhotce najdete koncem prosince živý betlém s�oveč
kami. Fo
Marta E. (80): Vánoční štěstí
pod klavírem
Vzpomínám si, že u�okna byl
klavír a�na�něm o�Vánocích
vždycky stával stromeček.
Zdobil se den před Štědrým
dnem a�s�babičkou a�bratrem
jsme na�něj věšeli krásné oz-
doby, ořechy obarvené zlatou
nebo stříbrnou barvou, svíčky,
papírové řetězy a�třpytky. Sa-
mozřejmě i�všelijaké bonbony
– sněhová a�želatinová kolečka
i�čokoládové gurky. Figurky
po�Vánocích vždycky zmizely
nejdříve, později pak želati-
nová kolečka a�nakonec tam
zůstaly osamocené sněhové
pusinky. Byly ale hezké a�jejich
bílá barva se na�stromečku
stále vyjímala. Vlastně už sám
ten nádherný stromeček byl
takový dárek, ze kterého jsme
se všichni těšili.
Večeři na�Štědrý den jsme dě-
lali společně. Maminka, tatínek,
babička,�můj bratr a�já. Tatí-
nek měl na�starosti polévku,
maminka bramborový salát,
my děti jsme obalovaly kousky
kapra a�babička pekla štrúdl.
Večeře byla úžasná, pro nás
děti ale pomalá, protože jsme
byly nedočkavé, abychom už
mohly vidět dárky. Ještě se zpí-
valy koledy, ochutnával babič-
čin štrúdl a�nakonec odněkud
zazvonil zvonek. Ve�vedlejším
pokoji bylo zhasnuto, dveře se
otevřely, na�stromečku hořely
svíčky a�pod ním plno dárků!
Naše radost byla nesmírná –
vždycky byl vybrán někdo, kdo
četl, komu který dárek patří,
a�my děti jsme je pak dychtivě
rozbalovaly. Byly tam vždycky
knížky, ty jsem měla nejraději,
pak můj vysněný růžový mě-
koučký župánek a�také hračky.
Jednou jsme s�bratrem
dostali vláček, který jezdil
na�páru po�kolejích. Hráli jsme
si s�ním celé Vánoce a�nemohli
jsme se toho nabažit! Tatí-
nek byl vždycky u�toho, jeho
radost z�kouřícího se komínku
lokomotivy nebrala konce.
Naše nejlepší místo na�hraní
bylo to velké křídlo, na�kterém
stál stromeček. Vlezli jsme si
pod něj, měli jsme tam polštá-
Tucnak_12_23.indd 4Tucnak_12_23.indd 4 27.11.2023 15:19:2127.11.2023 15:19:21