Strana 12
Tučňák | březen 2024
12
Lidé zbPrahy 4
Entomoložka Marcela Skuhravá:
„Ve�škole jsem poznala dvě celoživotní lásky!“
V�polovině března oslaví již 90. narozeniny, ale ani devět křížků na�krku neubraly nic z�jejího život-
ního elánu. RNDr.�Marcela Skuhravá, CSc., dlouholetá obyvatelka Prahy 4, je stále vědecky činná
a�o�rady ji žádají entomologové z�celého světa.
Martin Dudek
Zajímala jste se již od�dětství
o�zvířata či přímo o�hmyz
a�jeho život?
Zájem o�přírodu jsem měla už
od�dětství. Mne i�mého bratra
k�tomu vedli rodiče, vodili nás
do�přírody a�vyprávěli o�zví-
řatech, jejich životě a�zvycích.
Lásku k�přírodě prohloubily
i�vycházky se skauty, chodila
jsem do�11. dívčího oddílu
s�názvem „Bodláci“.
Byla vaše cesta na�Přírodově-
deckou fakultu UK, kde jste
studovala zoologii, přímá,
nebo plná zatáček?
Studovala jsem na�reálném
dívčím gymnáziu Elišky Krás-
nohorské v�Praze. Tam nás
učila přírodopis profesorka
Marie Turková, která můj zá-
jem o�přírodu prohloubila. Její
výklady mě velmi zaujaly, a�tak
jsem se po�maturitě rozhodla
studovat biologii a�zoologii
na�Biologické (nyní Přírodo-
vědecké) fakultě Univerzity
Karlovy v�Praze. Plánovala
jsem, že po�dostudování budu
pracovat na�Katedře zoologie
této fakulty, ale nebylo volné
místo. Mimoto už jsem byla
vdaná a�v�té době platilo, že
manželé nemohli pracovat
na�stejném pracovišti. A�tak
jsem po�dostudování nastoupi-
la do�Encyklopedického insti-
tutu Československé akademie
věd, kde jsem pracovala třicet
let až do�odchodu do�důchodu
v�roce 1998.
Se svým budoucím manželem
Václavem, tehdy vysoko-
školským asistentem, jste
se seznámila ve�škole. Zadal
vám jako téma diplomové
práce bejlomorky se slovy,
že to u�nás nikdo nedělá…
Kývla jste jen proto, že se vám
Václav líbil?
Václav byl asistentem pro-
fesora Julia Komárka na�ka-
tedře zoologie. Dostala jsem
tehdy dvě možnosti - studo-
vat roztoče nebo dvoukřídlý
hmyz-bejlomorky. Rozhodla
jsem se pro bejlomorky,
protože o�nich už jsem něco
věděla z�gymnázia. Myslím, že
to bylo dobré rozhodnutí.
Určitě to ale bylo i�o�tom, že
se mi Václav líbil. Začátek naší
známosti byl trochu kuriózní
– požádal mě, abych koupila
nějaké lístky do�kina, že se
v�Praze moc nevyzná. Šli jsme
tedy do�kina, a�tak to celé
začalo. Byli jsme spolu neuvě-
řitelných 63 let. V�roce 2015
jsme s�manželem v�Nuselské
radnici oslavili diamantovou
svatbu, ale Václav bohužel
před pěti lety zemřel.
Bejlomorkám jste společně
s�manželem zasvětili celý
život. Co vás na tomto hmyzu
nejvíce zaujalo či překvapilo?
Bejlomorky, skupina dvou-
křídlého hmyzu, mají zajímavý
způsob života. Jejich larvy
působí na�rostlinách nádory,
zvané hálky, to jsou fytofágní
bejlomorky, jejichž studiu
jsme se převážně věnovali.
Další skupinu tvoří larvy
zoofágní, které se živí vysá-
váním jiných druhů hmyzu.
Z�nich nejznámější jsou larvy
a dofágní, ty si pochutnávají
na�mšicích. Asi nejvíc nás
překvapily bejlomorky, které
sají rostlinné šťávy na�paře-
zech dubu (jedná se o�druh
Xylodiplosis nigritarsis). Larvy
některých bejlomorek jsou
schopné přežít v�zemi i�12 let.
Jde tedy o�komplikovaný
hmyzí druh?
Jsou různé druhy bejlomorek
a�námi nejvíce zkoumaná
skupina se správně nazývá
čeleď bejlomorkovití (Cecido-
myiidae), což je součást řádu
dvoukřídlí (Diptera). Samotný
název už napovídá o�jejich
činnosti – moří bejlí neboli
rostlinstvo. Dospělé mušky
(bejlomorky) kladou vajíčka,
z�nich se vylíhnou larvy a
�ty
se nakonec přemění v�dospělé
jedince o�velikosti 2-8 mm.
Zmiňovala jsem už a dofágní
bejlomorky, které se použí-
vají na�biologický boj proti
mšicím. Na�druhou stranu
existuje řada druhů bejlomo-
rek, které působí velké škody,
například na�pšenici je to
bejlomorka sedlová (Haplo-
diplosis equestris). Této pro-
blematice jsme se v�80. letech
podrobně věnovali a�přispěli
tak k�záchraně mnoha tun
obilí na�polích, zejména
na�Moravě, kde tento druh
způsobil nesmírné škody.
Dokáže bejlomorka kousnout
člověka?
Bejlomorky jsou drobný hmyz
a�člověka nikdy nenapadají,
nemají na�rozdíl třeba od�ko-
mára bodavé ústní ústrojí.
Takže se nebojte, bejlomorka
vás určitě nekousne! (smích).
Jak dlouho bydlíte v�Praze 4
a�jak se vám zde žije?
V�Praze 4 bydlím od�roku 1960,
kdy jsme si zakoupili jako
první „družstevníci“ dvoupo-
kojový byt v�Olbrachtově ulici
na�Pankráci. Později, když se
nám rozrostla rodina (mám
dvě děti), jsme se přestěhovali
do�většího bytu v�Bítovské
ulici, kde žiju dodnes. Žije se
mi tu dobře, dům je obklopen
zelenými trávníky a�mnoha
stromy, řadu z�nich jsme
po�dostavění dálnice svépo-
mocí vysázeli s�dětmi z�našeho
domu. Nedaleko je také Krčský
les, kam jsme s�manželem rádi
chodili. Nyní mám ale obavu,
aby nám naše oblíbené zelené
plochy nezabrali a�nepostavili
na�nich další domy, nebo ještě
hůř další kanceláře. V�Praze 4
bydlí skoro celá naše rodina
– děti, šest vnoučat a�sedm
pravnoučat, jen jeden vnuk
žije ve�Velké Británii.
A�čím se bavíte na�zaslouže-
ném odpočinku?
Před dvěma lety vyšla velká
publikace o�420 stranách, její-
muž napsání jsem se věnovala
po�smrti manžela, s�názvem
„Gall Midges of Europe“. Je to
přehled všech druhů bejlomo-
rek známých na�území Evropy,
s�jejich popisem a�místy
nálezů, včetně našich. Loni
vyšla publikace, kterou jsem
připravila k�90. výročí založení
České zoologické společnosti,
a�k�tisku jsou připraveny ještě
tři publikace o�bejlomorkách
Ruska, Ukrajiny a�Švédska.
Jinak v�současnosti nejraději
luštím křížovky, dcera mě ani
nestačí zásobovat, jakou mám
spotřebu (úsměv).
„Stále mi ještě chodí z�celého světa vzorky hmyzu k�určení, třeba
z�Rakouska, Itálie, Turecka nebo dokonce až z�Mexika,“ prozradi-
la Marcela Skuhravá. Foto: archiv MS
Tucnak_03_2024.indd 12Tucnak_03_2024.indd 12 26.02.2024 13:42:0726.02.2024 13:42:07