Strana 13
Tučňák | duben 2024
12
Lidé zbPrahy 4
Čestný občan Prahy 4, skaut Jiří Lukšíček:
„Skautské ideály mne provází celý život!“
Za�svoji činnost obdr-
žel nejvyšší skautské
vyznamenání Řád
stříbrného vlka a�me-
daili svatého Jiří II.
stupně jako ocenění
soustavné výchovné
práce ve�skautském
hnutí. Je nositelem
ceny Paměti národa
Post Bellum, čestného
občanství hl. m. Pra-
hy a�čerstvě i�čestným
občanem naší měst-
ské části. Seznamte
se s�Jiřím Lukšíčkem
(90), dlouholetým
obyvatelem Pankráce.
Kdo a�kdy vás přivedl
do�Skautu a�proč jste mu
zůstal věrný po�celý život?
Do�100. oddílu Junáka mne
přivedl můj kamarád ze sou-
sedství Ruda Probst v�listo-
padu 1945. Skautské ideály
a�výchova byly pro mne
vždycky základním kamenem
veškerého konání a�přístupu
nejen ke�svým bratrům, ale
všem lidem. Proto na�mne
i�sedí rčení „jednou skaut,
vždycky skaut“.
Ve�skautském hnutí jste
známý pod přezdívkou Rys.
Jak jste k�ní přišel?
Byl jsem vždy mrštný a�ob-
ratný. Na�jedné z�výprav
do�přírody v�Loděnici, při hře
na�babu, kterou jsme provozo-
vali na�mýtině na�poražených
stromech, moje družina došla
k�názoru, že mě musí dohonit,
což se jim nepodařilo. A�někdo
zvolal: jak tě máme chytit,
když skáčeš a�běháš jako rys!
A�už mi to zůstalo.
Po�roce 1948 jste nesouhla-
sil s�politickým zřízením
a�mimo jiné jste prováděl
drobné záškodnické akce,
za�které jste byl i�uvězněn.
O�co přesně tehdy šlo?
Spolu s�kamarády jsem odmítl
vstoupit do�organizace SČM –
Svazu české mládeže, a�po�zá-
kazu skautské organizace
v�roce 1950 jsme se zapojili
do�ilegální skautské skupiny.
Její činností, kromě běžné
skautské náplně, byl tisk
a�distribuce protirežimních
letáků a�drobné záškodnické
akce. Při poslední akci v�roce
1953, řízené SIO (Spojené
ilegální organizace), byl dán
pokyn k�zastavení vlaku, kte-
rý přivážel důstojníky pro�vý-
cvik Lidových milicí. Po�této
akci jsem byl zatčen spolu
s�dalšími skauty a�obviněn
za�„sdružování proti repub-
lice §80 a�§178 - ohrožování
veřejně prospěšných zařízení“.
Šel jsem na�rok do�pracovního
lágru na�Jáchymovsku, ale
po�dvou měsících mě díky
amnestii propustili.
Ale o�rok později jste byl
opět zatčen…
Ano, a�tentokrát to bylo
mnohem horší. Ve�vykon-
struovaném procesu s� k-
tivní skautskou odbojovou
skupinou mne ve�21 letech
poslali na�šest let do�vězení
za�velezradu. Opět jsem se
ocitl v�pracovních táborech
na�Jáchymovsku a�opět jsem
byl propuštěn díky amnestii.
Jenže tentokrát až dva měsí-
ce před vypršením trestu…
Z�jakého důvodu byla podle
vás skautská organizace
komunistům trnem v�oku?
Komunisti vyznávali pouze
svoje ideály a�myšlenky,
především lásku k�Sovětské-
mu svazu. To se neslučovalo
s�demokratickými ideály
skautingu.
Předpokládám, že po�pro-
puštění z�vězení jste měl
ztíženou možnost najít si
dobré zaměstnání...
Povinností každého neza-
městnaného v�té době bylo,
že musel navštívit úřad prá-
ce, který mu přidělil zaměst-
nání. Jako vyučený strojní
zámečník jsem dostal práci
v�ČKD Praha ve�Vysočanech,
kde se mi podařilo večerně
vystudovat strojní průmys-
lovku s�maturitou. Protože
jsem později učil v�Učňov-
ském závodě ČKD, studoval
jsem ještě čtyři semestry
Pedagogické fakulty UK, ov-
šem v�roce 1970, po�čistkách
prováděných KSČ, jsem byl
nucen z�ČKD odejít.
Skautské hnutí jste však
i�přes všechny překážky
nikdy neopustil…
Samozřejmě že ne. V�roce
1968 jsem pomáhal obnovit
34. středisko Ostříž v�Praze�4
a�skautský oddíl jsem vedl
i�po�zákazu skautské činnos-
ti z�roku 1970. Jenže státní
tajná bezpečnost mne přece
jen o�čtyři roky přinutila se
toho vzdát. Vrátil jsem se až
po�listopadu 1989, kdy jsem
podruhé pomáhal obnovit Os-
tříž s�15 oddíly, a�v�čele tohoto
střediska jsem pracoval 12 let.
Které skautské myšlenky
jsou podle vás stále aktuál-
ní?
Junák je v�současné době
největší a�
nejvyhledávanější
dětská organizace, která
zahrnuje všechny věkové
kategorie. Sama skautská
myšlenka je tím největším
atributem pro celé generace
skautů. Slib a�zákon naplňuje
v�plném rozsahu obsah a�cíle
výchovy ve�všech organi-
začních složkách Junáka.
A�tyto atributy dodržujeme.
Nejlépe to vidím na�setká-
ních střediska, kde se přijdou
původně malí skauti, dnes
již dospělí, pochlubit svými
dětmi, vnoučaty i�pravnou-
čaty – světluškami, vlčaty,
skauty a�skautkami i�Rovery
a�Rangers.
(md)
Jiří Lukšíček je čestným
občanem Prahy 4 i�hlavního
města. Foto: archiv JL
K�životnímu jubileu obdržel čestnou lavičku, kterou mu věnoval
145. oddíl Naděje. Foto: archiv JL
Tucnak_04_2024.indd 12Tucnak_04_2024.indd 12 25.03.2024 14:15:0425.03.2024 14:15:04
13
www.praha4.cz
Lidé zbPrahy 4
Napsali jste nám
Bejvávalo v Nuslích
Historik Rudolf Píša připravuje knihu o�osudech nuselských domů
a�jejich obyvatel. Pokud máte doma historické fotogra e, plánky či
záznamy pamětníků, ozvěte se na�jeho telefonní číslo 603�545�901
či na�e-mail: muzeum@das-mcp.cz. Za�spolupráci předem děkuje.
Od�cukrovinek ke�stanům
V�ulici v�Horkách č. p.�1433 je dům, na�jehož dvoře stojí starší tovární ob-
jekt, kde se vystřídalo mnoho různých živností i�majitelů. Dům byl posta-
ven v�roce 1916, tehdy ještě jako vršovický č. p.�660, pro Václava Erazíma,
továrníka na�cukrovinky.
J
eho žena provozovala
obchod s�marmeládou,
umělým medem a�čo-
koládou pod názvem
M. Beranová. Obě živnosti
byly vloženy 21. dubna 1920
do�nové rmy Trigon, továr-
na na�cukrářské zboží a�po-
živatiny, společnost s�r. o.,
s�kapitálem 500�000 Kč včet-
ně domu v�ceně 352�127,73 Kč.
Trigon prodal dům v�roce
1922 rmě G. Poupě a�spol.
za�850�000 Kč, ale už v�lednu
1923 se tato společnost ocitla
v�insolvenci a�dům byl
v�29. listopadu 1924 přiklep-
nut Městské spořitelně v�Pří-
brami. Podobný osud postihl
i�Trigon a� rma v�únoru 1926
vstoupila do�likvidace.
Podnikání skončilo
dražbou
Areál továrny byl velký, a�tak
se zde mimo jiné usadily
rma Josef Deyl, vyrábějící
obálky a�papírové zboží,
nebo rma Hadega, vyrábě-
jící polévkové koření. Tito
a�další nájemci tu podnikali
i�poté, co spořitelna dům 10.
února 1926 prodala jednapa-
desátiletému Janu Habrovi.
Ten zde vybudoval továrnu
na�výrobu stanů. Specializo-
val se na�stany, přenosné plá-
těné garáže, plachty pro auta
a�motocykly, zkrátka na�vše
související s�impregnací
pláten a�také na�sportovní
zboží. Produkce si i�navzdory
krizi rozvíjela natolik úspěš-
ně, že se jeho živnost stala
v�roce 1927 velkovýrobou. To
už vyráběl i�šle nebo dám-
ské pasy. Berní správa mu
předepsala roční výdělkovou
daň 2�200 Kč a�jeho rma
byla zapsána do�obchodního
rejstříku. Svoji živnost pro-
vozoval do�18. července 1936,
kdy ji odhlásil. Důvodem byl
i�jeho nezdar v�podnikání,
od�roku 1935 dlužil státu
na�daních přes 83 tisíc Kč
a�jeho podnik se ocitl pod
nucenou správou. Ostatní
věřitelé přihlásili své pohle-
dávky, jejichž výše přesáhla
400 tisíc Kč.
Habrova továrna byla pro-
dána 10. června 1938 v�nucené
dražbě. Kupcem byl stavitel
Alois Vaňek, který na�volném
pozemku před továrnou
postavil tři činžovní domy.
V�srpnu 1938 v�továrně zavedl
František Guempl výrobu
punčoch a�pleteného zboží
Efgona. Záhy šel do�trans-
portu a�jeho podnik arizoval
sudetský Němec Robert Woll-
mann. Od�roku 1940 v�ob-
jektu ještě působila JAFRA
Františka Janečka, ve�které
asi 20 osob vyrábělo kovové
zboží jako ruční vrtačky nebo
kolovrátky.
Sklad s�vůní divadla
Po�válce zde Janeček i�ple-
tárna zůstali. Architekt
Vaněk byl vlastníkem domu
do�26. dubna 1951, kdy objekt
získal podnik MIRA, závody
na�pletené a�stávkové zboží,
národní podnik. Krátce poté,
v�říjnu 1952, př
ešel dům pod
ministerstvo vnitra. Objekt
továrny zůstal ve�dvorním
traktu a�dnes je spíše neudr-
žovaný. Patří České republice
a�hospodaří s�ním Institut
umění - Divadelní ústav,
který zde má svůj depozitář.
Rudolf Píša
Pohled na�Habrovu továrnu před zastavěním v�roce 1938. Foto: archiv autora
Dobrý den,
chtěla bych upozornit
na�chátrající domek
v�Michli, v�ulici U�Plynárny
vpravo ve�směru na�Boh-
dalec. Jedná se o�rodný
domek významného českého
houslového virtuoza Jana
Kubelíka. Snad v�něm mělo
být museum, protože to byl
velmi slavný virtuos a�skla-
datel, který Čechy proslavil
po�celém světe. Domek zčás-
ti zasahuje do�chodníku, je
zašlý, asi neobývaný. Letos
se vinou nepřízně počasí
začala propadat střecha
a�vypadá, že se provalí
na�chodník i�do�vozovky
frekventované ulice, kde
jezdí tramvaje, autobusy
a�je silný provoz aut. Pak by
byla ulice zčásti uzavřena
a�provoz této městské časti
ochromen.
J. M.
Objekt byl prohlášen za�kul-
turní památku již v�roce
2017. Vyhlášení se týká nikoli
architektonické hodnoty, ný-
brž faktu, že se jedná o�místo
narození Jana Kubelíka. Jak
na�dotaz časopisu Tuč-
ňák uvedl Václav Valentin
z�Nadačního fondu Jana
Kubelíka, po�několika letech
dohadování s�původním
majitelem areálu Hellada
došlo k�prodeji a�změně de-
velopera. S�novým develope-
rem byla de facto zahájena
diskuse o�možnosti vzájemné
symbiózy dvou naprosto
rozdílných projektů. Tato
jednání byla podle Václava
Valentina výrazně efektivněj-
ší a�vedla k�dohodě. Aktuálně
je podána žádost o�stavební
povolení u�Stavebního úřadu
Prahy 4 a�je předpoklad,
že v�průběhu 2. pololetí by
mohly být zahájeny práce
na�rekonstrukci a�obnově.
Rodný dům Jana Kubelíka
na�nedatované historické
fotogra i. Foto: archiv
Tucnak_04_2024.indd 13Tucnak_04_2024.indd 13 25.03.2024 14:15:0525.03.2024 14:15:05