Strana 12
Tučňák | květen 2024
12
Lidé zbPrahy 4
Martin Dudek
Patříte mezi čtyřicítku
osobností, které se od�roku
2009 mohou pyšnit čestným
občanstvím MČ Praha 4.
Předpokládám, že vám oce-
nění udělalo radost…
No, já nevím, zda není
určitým varováním, že jsem
zralý na�důchod, a�to i�du-
chovní (smích). Ale i�když už
důchodcem jsem, oceněním
nepohrdám a�jsem rád, že
vedení současné radnice
se ztotožnilo nejen s�mým
životem, ale také s�mým
názorem na�chod světa. A�to
je pro mne cenné, protože
jsem optimistický pravdolás-
kař a�havloid, který je vděčný
za�sametovou revoluci.
Já jsem ale někde četl, že
jste buď monarchista, nebo
typický sociální demokrat
první republiky…
Člověk v�určitém rozpoložení
odpovídá možná dvojznačně.
Samozřejmě jsem pro formu
demokracie, je to ta nejlepší
možnost. Ale v�80. letech
jsme vedli rozhovory se
spisovatelem Placákem. On
byl monarchistou a�my jsme
hájili demokracii. Ptali jsme
se, kdo by nám měl vládnout?
Odpověděl – to je jedno,
třeba nějaký slušný monar-
cha z�Dánska, tam nemají co
dělat. My jsme se mu smáli,
ale je to pravda. Protože rody,
které vedou země po�století,
to považují za�službu vlasti.
Slouží národu jako symbol
a�je nakonec jedno, jakou
mají národnost. Navíc větši-
na obyvatel například Anglie,
Dánska nebo Švédska miluje
svoje monarchy a�nesnižují se
k�různým vulgaritám, jakým
byli vystaveni naši poslední
prezidenti. Ale u�nás už je
na�zřízení monarchie pozdě.
Vraťme se ze zahraničí
k�nám domů, do�Braníka,
který jste nikdy neopustil.
Jak vzpomínáte na�dětství
a�mládí?
Vzpomínám nadšeně, pro-
tože dětství formovalo můj
budoucí život. V�pěti letech
jsem zažíval dobrodružství
na�zahradě, kam nikdo kro-
mě mne nepřišel. Současně
jsem žil v�africkém pralese
i�na�indiánských pampách.
Všechno si samozřejmě nepa-
matuji, ale takový ten trochu
zatemnělý oblak vzpomínek
je velice inspirativní. A�já se
díky němu cítím stále mlád
a�pořád věřím v�pozitivní
energii radosti, která je pro
mne podobná jako v�pěti
letech.
V�domě vašich rodičů také
byly položeny základy popu-
lárního divadla Sklep…
To je pravda a�opět to
má souvislost s�dětstvím
a�jedním místem. Sklepu
a�panující tmy jsem se jako
dítě bál, ale někdy v�9. třídě
v�něm skutečně vzniklo
divadlo. Maskovali jsme
jím veselé večírky, až nás
po�jednom velice pove-
deném maminka s�babič-
kou vyhodily a�my odešli
na�Dobešku, kterou můj
tatínek v�akci Z�zadarmo
projektoval. A�šťastný osud
tomu chtěl, že jsem divadlo
na�přelomu tisíciletí rekon-
struoval podle zasunutých
vzpomínek, které jsem viděl
v�pěti letech, když tatínek
u�stolu kreslil Dobešku. Ma-
loval barevné lichoběžníky,
které byly znakem bruselské
architektury. A�tahle archi-
tektura, pozitivní a�optimi-
stická, symbolizovala pro
mne mládí, proto jsem při
rekonstrukci použil podob-
né postupy. Pořád jsem tedy
znovu prožíval dětství, ale
to si uvědomuji teď, když
vám to říkám. Jinak je to
hluboce zasunuté a�nikdy
jsem tuhle ideu neřekl.
Jednou jste na�přednášce pro-
hlásil, že váš život se odvíjí
na
�jednom kilometru čtvereč-
ním. Skutečně tomu tak je?
Samozřejmě. Kromě výše
řečeného jsem na�Dobešce
hrál a�stále hraji fotbal a�dole
u�Vltavy jezdím na�kole
a�v�zimě lyžuji. Pod branic-
kou skálou stojí evangelický
kostelík, kam mne vodila
maminka a�byl jsem v�něm
pokřtěný, proběhla tu moje
kon rmace a�můj skautský
slib. Později jsem se v�koste-
líku oženil a�pokřtili jsme tu
všechny čtyři děti. A�tenhle
kilometr čtvereční mi to
všechno umožnil. Jsem za�to
nesmírně vděčný a�hluboce
se klaním před osudem, který
byl ke�mně milosrdný. Pro-
tože není to až tak normální
v�lidských dějinách, aby
někdo žil na�jednom místě
takhle dlouho a�nepřišel jiný
s�chutí ho zavraždit nebo
z�místa vyhnat. Prožíváme
mimořádné chvíle a�měli by-
chom za�to hluboce děkovat
a�přestat prudit a�stěžovat si
na�nějaké pomíjivé blbosti.
Na�čem aktuálně pracujete?
Projekty běží velice dlouho
a�vstupuje do�nich spousta
brzdících systémů různých
protestů, odvolání a�zájmo-
vých skupin, které doká-
žou věci úplně degradovat
a�odsunout. A�někdy za�tím
stojí jen obyčejná lidská
ješitnost… Jedním z�projek-
tů, který je brzděný místními
obyvateli, je přeměna Ned-
vědova náměstí. Naše idea
je ovšem vytvořit z�náměstí
zapamatovatelné místo,
které navazuje na�původní
podobu před 100 lety, kdy
vzniklo. Projekt počítá s�tím,
že většina zeleně zůstane,
padnou snad jen tři stromy.
Daleko víc jich vysázíme,
navíc děti budou důstojně,
logicky a�bezpečně chodit
do�školy.
Jako architekt jste prohlásil,
že se vám líbí návrh nové
podoby hlavního nádraží.
V�této souvislosti mne napa-
dá, zda má Praha 4 vůbec
nějakou novodobou stavbu,
kterou by mohli obdivovat
i�zahraniční turisté?
Máme véčko na�Pankráci. Já
bych se totiž nebál jít s�vě-
žemi nahoru, protože Praha
tohle musí udělat. Lidé chtějí
bydlet a�sídlí tu všemožné
instituce. Podle mne je proto
normální a�také ekologičtější
jít nahoru než do�šířky.
Ale oponenti tvrdí, že se tím
kazí panoráma, třeba výhled
na�Pražský hrad…
Víte, co mi kazí panoráma?
Když se podívám z�Dobešky
na�Prahu, vidím středověkou
hradbu z�panelových domů.
Tuhle realitu si málokdo
uvědomuje, jak je naše me-
tropole v�sevření nekoneč-
ného panelového prstence.
To je daleko větší problém
než řídké vertikály, kolem
kterých zasvítí slunce a�stín
je za�deset minut pryč.
Architekt a čestný občan Prahy 4 David Vávra:
„Pořád věřím v pozitivní energii radosti!“
Branický patriot, architekt, herec a sportovec David Vávra (67) je s Prahou 4 spojený příslovečnou
pupeční šňůrou a naše městská část se jeho pracovním i soukromým životem neustále prolíná. Není
proto divu, že byl nedávno oceněn čestným občanstvím MČ Praha 4.
Z�ateliéru architekta Davida
Vávry vzešla blízká proměna
Nedvědova náměstí. Foto:
Martin Dudek
Tucnak_05_2024.indd 12Tucnak_05_2024.indd 12 22.04.2024 14:36:5522.04.2024 14:36:55