Strana 13
Tučňák | květen 2024
12
Lidé zbPrahy 4
Martin Dudek
Patříte mezi čtyřicítku
osobností, které se od�roku
2009 mohou pyšnit čestným
občanstvím MČ Praha 4.
Předpokládám, že vám oce-
nění udělalo radost…
No, já nevím, zda není
určitým varováním, že jsem
zralý na�důchod, a�to i�du-
chovní (smích). Ale i�když už
důchodcem jsem, oceněním
nepohrdám a�jsem rád, že
vedení současné radnice
se ztotožnilo nejen s�mým
životem, ale také s�mým
názorem na�chod světa. A�to
je pro mne cenné, protože
jsem optimistický pravdolás-
kař a�havloid, který je vděčný
za�sametovou revoluci.
Já jsem ale někde četl, že
jste buď monarchista, nebo
typický sociální demokrat
první republiky…
Člověk v�určitém rozpoložení
odpovídá možná dvojznačně.
Samozřejmě jsem pro formu
demokracie, je to ta nejlepší
možnost. Ale v�80. letech
jsme vedli rozhovory se
spisovatelem Placákem. On
byl monarchistou a�my jsme
hájili demokracii. Ptali jsme
se, kdo by nám měl vládnout?
Odpověděl – to je jedno,
třeba nějaký slušný monar-
cha z�Dánska, tam nemají co
dělat. My jsme se mu smáli,
ale je to pravda. Protože rody,
které vedou země po�století,
to považují za�službu vlasti.
Slouží národu jako symbol
a�je nakonec jedno, jakou
mají národnost. Navíc větši-
na obyvatel například Anglie,
Dánska nebo Švédska miluje
svoje monarchy a�nesnižují se
k�různým vulgaritám, jakým
byli vystaveni naši poslední
prezidenti. Ale u�nás už je
na�zřízení monarchie pozdě.
Vraťme se ze zahraničí
k�nám domů, do�Braníka,
který jste nikdy neopustil.
Jak vzpomínáte na�dětství
a�mládí?
Vzpomínám nadšeně, pro-
tože dětství formovalo můj
budoucí život. V�pěti letech
jsem zažíval dobrodružství
na�zahradě, kam nikdo kro-
mě mne nepřišel. Současně
jsem žil v�africkém pralese
i�na�indiánských pampách.
Všechno si samozřejmě nepa-
matuji, ale takový ten trochu
zatemnělý oblak vzpomínek
je velice inspirativní. A�já se
díky němu cítím stále mlád
a�pořád věřím v�pozitivní
energii radosti, která je pro
mne podobná jako v�pěti
letech.
V�domě vašich rodičů také
byly položeny základy popu-
lárního divadla Sklep…
To je pravda a�opět to
má souvislost s�dětstvím
a�jedním místem. Sklepu
a�panující tmy jsem se jako
dítě bál, ale někdy v�9. třídě
v�něm skutečně vzniklo
divadlo. Maskovali jsme
jím veselé večírky, až nás
po�jednom velice pove-
deném maminka s�babič-
kou vyhodily a�my odešli
na�Dobešku, kterou můj
tatínek v�akci Z�zadarmo
projektoval. A�šťastný osud
tomu chtěl, že jsem divadlo
na�přelomu tisíciletí rekon-
struoval podle zasunutých
vzpomínek, které jsem viděl
v�pěti letech, když tatínek
u�stolu kreslil Dobešku. Ma-
loval barevné lichoběžníky,
které byly znakem bruselské
architektury. A�tahle archi-
tektura, pozitivní a�optimi-
stická, symbolizovala pro
mne mládí, proto jsem při
rekonstrukci použil podob-
né postupy. Pořád jsem tedy
znovu prožíval dětství, ale
to si uvědomuji teď, když
vám to říkám. Jinak je to
hluboce zasunuté a�nikdy
jsem tuhle ideu neřekl.
Jednou jste na�přednášce pro-
hlásil, že váš život se odvíjí
na�jednom kilometru čtvereč-
ním. Skutečně tomu tak je?
Samozřejmě. Kromě výše
řečeného jsem na�Dobešce
hrál a�stále hraji fotbal a�dole
u�Vltavy jezdím na�kole
a�v�zimě lyžuji. Pod branic-
kou skálou stojí evangelický
kostelík, kam mne vodila
maminka a�byl jsem v�něm
pokřtěný, proběhla tu moje
kon rmace a�můj skautský
slib. Později jsem se v�koste-
líku oženil a�pokřtili jsme tu
všechny čtyři děti. A�tenhle
kilometr čtvereční mi to
všechno umožnil. Jsem za�to
nesmírně vděčný a�hluboce
se klaním před osudem, který
byl ke�mně milosrdný. Pro-
tože není to až tak normální
v�lidských dějinách, aby
někdo žil na�jednom místě
takhle dlouho a�nepřišel jiný
s�chutí ho zavraždit nebo
z�místa vyhnat. Prožíváme
mimořádné chvíle a�měli by-
chom za�to hluboce děkovat
a�přestat prudit a�stěžovat si
na�nějaké pomíjivé blbosti.
Na�čem aktuálně pracujete?
Projekty běží velice dlouho
a�vstupuje do�nich spousta
brzdících systémů různých
protestů, odvolání a�zájmo-
vých skupin, které doká-
žou věci úplně degradovat
a�odsunout. A�někdy za�tím
stojí jen obyčejná lidská
ješitnost… Jedním z�projek-
tů, který je brzděný místními
obyvateli, je přeměna Ned-
vědova náměstí. Naše idea
je ovšem vytvořit z�náměstí
zapamatovatelné místo,
které navazuje na�původní
podobu před 100 lety, kdy
vzniklo. Projekt počítá s�tím,
že většina zeleně zůstane,
padnou snad jen tři stromy.
Daleko víc jich vysázíme,
navíc děti budou důstojně,
logicky a�bezpečně chodit
do�školy.
Jako architekt jste prohlásil,
že se vám líbí návrh nové
podoby hlavního nádraží.
V�této souvislosti mne napa-
dá, zda má Praha 4 vůbec
nějakou novodobou stavbu,
kterou by mohli obdivovat
i�zahraniční turisté?
Máme véčko na�Pankráci. Já
bych se totiž nebál jít s�vě-
žemi nahoru, protože Praha
tohle musí udělat. Lidé chtějí
bydlet a�sídlí tu všemožné
instituce. Podle mne je proto
normální a�také ekologičtější
jít nahoru než do�šířky.
Ale oponenti tvrdí, že se tím
kazí panoráma, třeba výhled
na�Pražský hrad…
Víte, co mi kazí panoráma?
Když se podívám z�Dobešky
na�Prahu, vidím středověkou
hradbu z�panelových domů.
Tuhle realitu si málokdo
uvědomuje, jak je naše me-
tropole v�sevření nekoneč-
ného panelového prstence.
To je daleko větší problém
než řídké vertikály, kolem
kterých zasvítí slunce a�stín
je za�deset minut pryč.
Architekt a čestný občan Prahy 4 David Vávra:
„Pořád věřím v pozitivní energii radosti!“
Branický patriot, architekt, herec a sportovec David Vávra (67) je s Prahou 4 spojený příslovečnou
pupeční šňůrou a naše městská část se jeho pracovním i soukromým životem neustále prolíná. Není
proto divu, že byl nedávno oceněn čestným občanstvím MČ Praha 4.
Z�ateliéru architekta Davida
Vávry vzešla blízká proměna
Nedvědova náměstí. Foto:
Martin Dudek
Tucnak_05_2024.indd 12Tucnak_05_2024.indd 12 22.04.2024 14:36:5522.04.2024 14:36:55
13
www.praha4.cz
Lidé zbPrahy 4
Napsali jste nám
Bejvávalo v Nuslích
Historik Rudolf Píša připravuje knihu o�osudech nuselských domů
a�jejich obyvatel. Pokud máte doma historické fotogra e, plánky či
záznamy pamětníků, ozvěte se na�jeho telefonní číslo 603�545�901
či na�e-mail: muzeum@das-mcp.cz. Za�spolupráci předem děkuje.
Vážená redakce Tučňáku,
v�jednom z�minulých čísel
jste psali o�plánu změnit
autobusovou linku 134
na�trolejbus a�s�tím o�souvi-
sející nezbytné úpravě smyč-
ky v�Podolské a�Vodárenské
ulici. Smyčka současného
autobusu je vydlážděná
starou dlažbou, tzv. kočičími
hlavami, a�projíždějící auta
i�autobusy na�ní způsobují
velký hluk, i�když jedou
poměrně pomalu. Jelikož
máme okna do�ulice přímo
nad dlažbou a�v�noci nás
projíždějící auta budí, velmi
nás zajímá, zda součástí re-
vitalizace této oblasti bude
i�nahrazení dlažby za�jiný,
hladší povrch.
Mockrát děkuji za�odpověď.
Katka L.
Vážená paní,
změna autobusové linky
na�trolejbus přinese násle-
dující úpravu: linka 134 se
propojí přes Vyšehradský
tunel a�Karlovo náměstí
s�trolejbusovou linkou 176
na�Strahov. Tím zanikne
konečná autobusu ve�Vo-
dárenské ulici a�toto místo
zůstane pouze jako nouzové
obratiště tramvají a�autobu-
sů při výlukách tramvajové
nebo v�budoucnu trolejbuso-
vé trati.
Aktuálně se v�Podolské
ulici projektuje oprava opěr-
ných zdí pod Mama Coff ee
a�pod Anglickou sezónou
s�odstraněním bariérových
chodníků. V�rámci této akce
se opraví chodníky. S�Do-
pravním podnikem Praha je
v�jednání možnost opravy
tramvajové smyčky s�tím, že
v�Podolské ulici by se všude
nahradily kostky asfaltem.
Vodárenská ulice by se nej-
spíše jen předláždila. Tato
oprava ale nebude dříve než
v�horizontu 2–3 let.
Jaroslav Míth,
radní MČ Praha 4
Nezničitelná n oclehárna tramvají
V�Nuslích se nachází tři velké areály, největším je vazební věznice, dále
Kongresové centrum a�vozovna Pankrác. Ta se rozkládá na�ploše 27�736 m
2
.
Při bojích v�květnovém povstání bylo množství vozů použito na�stavbu barikád. Foto: RNDr. Dagmar Nová
Pohled na�pankráckou vozov-
nu v�roce 1927. Foto: archiv autora
P
rojekt tramvajové
trati do�Nuslí pochází
z�roku 1899, kdy se
uvažovalo kromě tra-
ti i�o�nové vozovně v�Michli,
v�místě dnešní školy Mendí-
ků. Problémy s�trasou přes
Botič a�pak 1. světová válka
projekt zdržely a�na�dnešní
náměstí Bratří Synků dorazi-
ly první tramvaje 21. listopa-
du 1914. Až po�vzniku Velké
Prahy se řešilo prodloužení
tratí do�Michle a�na�Pankrác.
Nejstarší návrhy na�zdejší vo-
zovnu jsou datovány na�pod-
zim 1924. Prvního dubna
1925 byly položeny výhybky
z�Nuselské do�Vladimírovy
ulice a�20. července 1925 byl
zahájen provoz nové trati
č. 19 vedoucí až k�trestnici.
Za�dva roky hotovo
Správní rada Elektrických
podniků schválila 18. listo-
padu 1925 společný projekt
tramvajové vozovny a�auto-
busových garáží a�6. dubna
1926 se začalo s�výkopový-
mi pracemi, celkem bylo
přemístěno přes 60 tisíc m
3
zeminy. Práce šly rychle,
na�stavbě pracovalo 290 děl-
níků a�koncem září již byly
hlavní betonové konstrukce.
Použilo se na�ni 150 vagonů
cementu, 27 vagonů železa,
55 vagonů dříví na�bednění
a�10 vagonů skla, tj. 1�920
tabulí 8 mm silného skla.
Vznikla tak prostorná pěti-
lodní hala o�délce 120 metrů
a�rozpětí 18 metrů. Vlastní
plocha haly čítá 10�800 m
2
a�na�25 kolejích tu mohlo
stát 270 vozů. V�říjnu se
začalo s�pokládáním kolejí,
bylo jich tu položeno 4�839
metrů, a�44 výhybek. První
vlečné vozy byly přivezeny
24. ledna 1927, ale kolaudace
byla až 27. září a�provoz se
zahájil 10. října. Autobusové
garáže pro 18 vozů se otevře-
ly o�14 dní později a�ne-
chyběly tu potřebné dílny.
Kromě technických budov
vznikla i�administrativní
budova č. p.�725, kde byly
kanceláře, výpravna, jídelna
pro zaměstnance a�prvních
19 služebních bytů. Areál
se průběžně dostavoval,
například umývárna tram-
vají vznikla v�červenci 1928.
V�letech 1931-1932 bylo po-
staveno šest obytných domů
pro zaměstnance v�dnešní
ulici 5. května, kde bylo 92
bytů a�v�přízemí 12 krámů,
například lékárna, restaura-
ce, mlékárna či řezník.
Vozovna přežila
i�konec války
Jen v�roce 1931 vyjíždělo z�vo-
zovny denně 121 motorových
a�138 vlečných vozů s�obsaze-
ním 766 řidičů a�průvodčích.
V�roce 1943 zde pracovalo
už 987 osob, z�toho 304 žen.
Byla to největší vozovna
v�Praze, na�kterou při náletu
14. února 1945 dopadlo ně-
kolik bomb. Poškozena byla
železobetonová konstrukce
a�75 % všech oken, přesto
nebyl provoz přerušen. Další
ránu vozovně zasadili Němci,
když při svém ústupu vypá-
lili dva domy zaměstnanců
a�vážně poškodili administ-
rativní budovu. Až v�letech
1946–1947 došlo k�povále
čné
rekonstrukci, která probíhala
opět bez přerušení provozu.
Vozovna Pankrác tak oslaví
za�tři roky 100 let své exis-
tence.
Rudolf Píša
Tucnak_05_2024.indd 13Tucnak_05_2024.indd 13 22.04.2024 14:36:5522.04.2024 14:36:55