Strana 12
Tučňák | červen 2025
12
Lidé zPrahy 4
Jak plyšový medvídek Flóra keštěstí přišel
Mnozí znás vdětství dostali knížku Můj medvěd Flóra, která vypráví poutavý příběh nalezeného opuš-
těného plyšového medvěda. Vté době jsme ale určitě netušili, že autorka publikace, malíř ka, ilustrátorka
aspisovatelka Daisy Mrázková (93), dlouholetá obyvatelka Nuslí, vycházela při psaní ze skutečné události.
M
oje maminka
se chtěla stát
už oddětství
malířkou, stále
si hodně kreslila. Tento cíl se
jí povedlo splnit, akdyž měla
nás, mě amladšího bratra,
toužila povlastní autorské
knížce. To ale uskutečnila,
až když jsem byla nastřední
škole,“ vzpomíná Veronika
Pávková.
Daisy Mrázková vstoupila
dopodvědomí veřejnosti
vedruhé polovině padesá-
tých let portrétní tvorbou,
později, v60. letech, přešla
kmalování krajiny. Aprávě
60. léta jsou také začátkem
její spisovatelské karié-
ry. Vjejím případě došlo
kmimořádnému propojení
literární avýtvarné slož-
ky adětské knihy snázvy
Neplač, muchomůrko, Haló,
Jácíčku, Mů
j medvěd Flóra,
Nádherné úterý, Co by se
stalo, kdyby… či Slon amra-
venec mají dosud čestná
místa vmnoha domácích
knihovnách.
„Máminou nejúspěšnější
knihou zřejmě byla ta oFló-
ře. Hodně se prodávala abyla
přeložena doněkolika jazy-
ků. Mě ale dodnes nejvíce
oslovují jiné publikace, Auto
zpralesa nebo Haló, Jácíč-
ku. Jácíčka máme rádi celá
rodina. Jak vznikl název?
Když byl můj bratr batole,
zlobil anechtěl jíst, tak mu
maminka vymýšlela nad kaž-
dým talířem příběhy oJácíč-
kovi,“ říká Veronika Pávková
avysvětluje: „Zajíček Jácíček
žije vlese, kde je mech, tráva,
květy arosa. Pro dítě je tedy
vknížce už základ vztahu
k
přírodě. My jsme naprázd-
niny jezdili naVysočinu, poz-
ději potom doLanškrouna
avJácíčkovi toto všechno je.
Amnoho příběhů vdalších
knížkách má rovněž reálné
základy, vycházejí ztoho, co
kdo vypravoval nebo jsme
skutečně zažili. Daisy často
čerpala zvyprávění mojí
babičky, která ráda sdílela
příběhy ze svého dětství
prožitého vAnglii.“
Medvídci si dopisují
Ajaké je tedy pozadí vzniku
knižního příběhu omedvíd-
kovi Flóře? Hlavní roli vněm
sehrála náhoda. „Když bylo
mému bratrovi 19 let, vracel
se jednou večer domů zbri-
gády. Bylo sychravo ana-
jednou nachodníku uviděl
ležet plyšového medvídka
čumákem dolů. Bylo mu ho
líto, aproto ho opřel ozá-
bradlí. Druhý den se vracel
stejnou cestou amedvídek
ležel odkopnutý okus dál. To
už psychicky nevydržel avzal
plyšáka domů. Vyprali jsme
ho aodté doby Flórinka
snámi žila avyváděla různé
alotrie,“ poodhaluje Vero-
nika Pávková asúsměvem
dodává: „Třeba jsem ráno
přišla dokuchyně, kredenc
otevřená anazemi kastro-
ly. Nebo jsem měla na
židli
připravenou tašku svěcmi
dopráce, jenže ty byly roz-
házené pomístnosti. Dělal
mi to samozřejmě brácha, ale
takto jsme si smedvídkem
vyhráli. Flórinka je dosud
nejmilovanějším členem
rodiny amomentálně žije
umého bratra veŠvýcarsku.
Už je sním přes 55 let apřed-
stavte si, Flórinka si dopisuje
smým dětským medvídkem
Tedíkem. My si totiž rádi
hrajeme splyšáky inastará
kolena...“
(md)
„
Medvídek Flóra si „čte“ dopisy oddětí. Foto: archiv VP
Spolupráce SK Nusle aFC Tempo míří knejmenším fotbalistům
Nusle aLhotka sice leží
naopačných krajích Prahy4,
tamní fotbalové kluby SK
Nusle aFC Tempo Praha však
ksobě mají již půl roku velmi
blízko. „Uzavřeli jsme smlou-
vu ospolupráci, jejímž cílem
je podpora začínajících fotba-
listů aco nejlepší využití spor-
tovních areálů obou klubů,“
vysvětluje František Hruška,
předseda nuselského SK.
To spojení jako by se nabí-
zelo. SK Nusle, fotbalový klub
svelkou tradicí arokem zalo-
žení 1903, vposledních letech
reprezentovali především
dorostenci atým mužů, kam
se dorůstající hráči postupně
přesouvali. Krásný stadion
Děkanka tak vedení SK Nusle
chtělo oživit také nadšením
těch nejmenších fotbalistů.
„Napadlo nás oslovit některý
zklubů, kterým se práce sma-
lými fotbalisty dlouhodobě
daří, abychom společ
ně do-
stali fotbalový potěr iknám,“
potvrzuje Hruška.
Tím klubem bylo Tempo,
které se navýchovu mladých
fotbalistů zaměřuje avtom-
to směru se stalo pojmem
ivrepublikovém měřítku.
Anejen proto, že zněj
dovelkého fotbalu vykročili
dnes již reprezentanti Martin
Vitík aAntonín Kinský. Muži
Tempa loni poprvé vhis-
torii postoupili do4. české
fotbalové ligy (divize) apatří
kjejímu příjemnému pře-
kvapení. Nejen průběžným
pátým místem, ale také před-
váděnou hrou. Základ týmu
přitom tvoří odchovanci klu-
bu, většina kádru naTempu
fotbalově vyrostla. „Všechno
je to vizitka vynikající práce
našich trenérů, kteří kluky
vychovali. Mnohé od
příprav-
ky aněkteré dokonce odfot-
balové školky. Vté naTempu
začínal iTonda Kinský,“ říká
Jiří Trunečka, předseda FC
Tempo Praha.
Bolestí Tempa je naopak
nedostatek hracích ploch.
Vareálu naLhotce má sice
Tempo dvě fotbalová hřiště
amenší tréninkové, ale zá-
jmu apočtu dětí to absolut-
ně nestačí. „Trápilo nás, když
pořádáme akce pro veřejnost
avidíme, kolik dětí by chtělo
hrát fotbal pravidelně, ale
neměli jsme pro ně prostor.
Proto nás možnost spoluprá-
ce sSK Nusle potěšila,“ dopl-
ňuje předseda Tempa.
(red)
Právě zvýšení dostupnosti
fotbalu, tréninků iskuteč-
ných zápasů pro další děti
je cílem projektu spolupráce
nazvaného Fotbal pro Čtyř-
ku. Foto: FC Tempo Praha