Strana 14
14
Tučňák | říjen 2023
Lidé z Prahy 4
Hudebník Karel Heidenreich: Jak
český Fantomas vyděsil malé dítě
Martin Dudek
K
arlova cesta ke�kyta-
ře a�hudbě začala už
v�jeho pubertálních
letech. „Proč jsem
začal hrát právě na�kytaru?
No přeci kvůli holkám, to
je jasné,“ odpovídá upřímně
na�otázku žatecký rodák.
I�když nevystudoval žádnou hudební
školu, v�době středoškolského studia
se jako samouk uchytil v�kapele hrající
v�70. letech po�místních barech. Tuto
školu života si zopakoval i�po�příchodu
do�Prahy.
„Studoval jsem tady dva roky nadstav-
bu, ale v�podstatě jsem je jen pro ákal.
Hudba opět zvítězila a�já v�80. letech vy-
stupoval v�dnes už legendárních barech
a�diskotékách Jalta, U�Drahňovských, Sa-
varin, Tatran či Sklíčka. Jenže nám umřel
kapelník, skupina se rozpadla, takže
jsem rád kývl na�nabídku přejít ke�Karlu
Hálovi, který doplňoval�populární duo
Chladil–Simonová. Tenkrát jsme jezdili
po�takzvaných estrádách a�koncertovali
jsme po�celé republice,“ vzpomíná Karel
Heidenreich a�pokračuje: „Šnůry to byly
vydatné, třeba na�Slovensku jsme byli
měsíc, a�díky hudbě jsem poznal celé teh-
dejší Československo. Jednou jsem si to
spočítal a�v�ostravském hotelu Imperial
jsem při křižování republikou bydlel
dohromady asi rok.“
Major z�Pankráce
Na�necelé dvouroční působení v�kapele
vedené Milanem Chladilem rád vzpomí-
ná. „Byla to nejprofesionálnější skupina,
ve�které jsem působil, všechno v�ní
fungovalo. Chladil nám
garantoval 15 kše ů mě-
síčně, abychom se uživili,
a�na�všechno byly noty.
Ani se před vystoupením
nezkoušelo, jednou se to
přehrálo a�šlo se naost-
ro,“ listuje pamětí, ovšem
speciální vzpomínky má
na�Karla Hálu. „ Byl to
ohromný srandista a�měl
velmi bujnou fantazii.
Třeba o�sobě prohlašo-
val, že bydlí na�Pankráci,
je major a�na�zahradě má
zakopané dělo. Jednou
jsme hráli v�malém mo-
ravském městě. Byl listo-
pad, už šero, na�ulicích nikdo
a�my jsme autem nemohli
najít kulturák. Najednou jsme
zahlédli maminku s�malým
dítětem. Hála na�místě spolu-
jezdce stáhnul okénko, a�jak
vystrkoval hlavu, spadl mu
klobouk na�zátylek. Zasvítila
jeho lebka, a�než stačil coko-
liv říct, dítě zařvalo: ‚Fanto-
mas!‘ a�zmizelo nenávratně ve�tmě…“
Karel Hála se uměl i�hezky „radovat“
ze života. „Byl to božský zpěvák a�měl
neuvěřitelný hlasový rozsah. Ale když
se ‚prdnul‘, stálo to za�to. V�sále musela
zhasnout světla, bedňáci ho přivedli
na�pódium a�opřeli o�piáno. Pak se
rozsvítilo, dali mu do�ruky mikrofon
a�Karel naprosto perfektně a�bez jediné
chyby všechno odzpíval. Potlesk, opět
tma a�beďnáci Karla odnesli do�zákulisí.“
Počítání tramvají
Karel Heidenreich už profesionálně ne-
vystupuje, a�i�když zvažoval, že by mohl
vychovávat nové kytaristy, nakonec
od�toho ustoupil.
„Známý mi říkal – nedoporučujeme
ti to, jak tě známe, ty jsi maximalista.
Chtěl bys to po�žácích, ale tím bys je
úplně zničil,“ konstatuje dlouholetý
obyvatel Prahy 4, který nejprve bydlel
na�Kačerově, pak u�Budějovické a�nyní,
jak říká, v
�horních Nudlích, tedy Nuslích.
„Když jsem se přistěhoval na�Budějár-
nu, bydlel jsem v�blízkém paneláčku,
u�kterého byl parčík, kam jsem chodil
hrát na�kytaru. Ale pak se v�okolí začalo
stavět, místní mizeli a�všechno, co bylo
zelené, je zastavěné… To mě naštvalo
a�byt jsem vyměnil. Zpětně vidím, že to
byla hloupost. Bydlet u�Budějovické má
jedno ohromné plus, které jsem si tehdy
neuvědomil. Veškerá občanská vybave-
nost je v�rovině. Teď bydlím v�posledním
bloku ulice Lounských, kde nic není,
a�na�nákupy si musím dojít dolů na�Tá-
borskou či na�Synkáč. A�pak zase hezky
do�kopce…,“ říká muž, který se v�důcho-
du baví neobvyklým koníčkem. „Občas
zajdu do�hospody, ale už to není ono.
Ve�volném čase proto koukám z�okna
a�počítám na�Táborské tramvaje. Vezmu
telefon a�zavolám známému textaři,
který bydlí u�dejvického Internacionálu:
‚Hele, Láďo, právě jela tramvaj 18, číslo
vozu 82 a�83. Je 11.05. Zavolej, kdy bude
u�tebe, jestli jede na�čas. Za�35 minut
volá Láďa – jo, už přijela… “
Několik desetiletí se Karel
Heidenreich živil estrádní
hudbou, když jako kytarista
doprovázel zvučná pěvecká
jména Hála, Chladil, Simo-
nová či Černocká. Za�tu dobu
posbíral mnoho historek
a�o�některé se tento dlouho-
letý obyvatel Prahy 4 rozdělil
i�se čtenáři Tučňáka.
Zpěvák Karel Hála (druhý zleva) měl s�Karlem Heidenrei-
chem (s kytarou) společné bydliště v�Praze 4. Foto: archiv KH
Tucnak_10_23_upr.indd 14Tucnak_10_23_upr.indd 14 25.09.2023 14:16:5525.09.2023 14:16:55