Strana 14
Tučňák | listopad 2023
14
Lidé z Prahy 4
Martin Dudek
Co vás na�druhé světové vál-
ce a�letectvu tolik fascinuje?
Asi bych nepoužil slovo
„fascinovat“. Spíše je to pro
mne koníček, kterému se
věnuji přes dvacet let. Přede-
vším mě láká přijít na�kloub
věcem, které se na�začátku
zdají záhadné nebo nesro-
zumitelné. Stále se dá totiž
něco doplnit a�upřesnit. Je
to trochu detektivní práce,
sbírat informace z�kronik,
matrik, úředních zpráv,
z�pramenů českých, němec-
kých i�amerických, porovná-
vat je, zjišťovat shodu, nebo
naopak narážet na�rozpory.
Každý správný dílek, který se
podaří vypátrat, je pak pří-
spěvek do�úplnější mozaiky.
Pracujete na�knize o�náletu
na�Prahu za�druhé světové
války, který se dotkl i�Nus-
lí. Na�co se spojenci v�naší
městské části zaměřili?
Několik domů v�Nuslích, kon-
krétně v�blocích mezi Soud-
ním náměstím a�Táborskou
bránou a�dále v�ulici Žatec-
kých, Dačického, Lomnického
a�Petra Rezka, bylo zničeno
a�mnoho poškozeno při
neplánovaném americkém ná-
letu na�Prahu 14. února 1945.
Stejně jako jinde ve�městě
nebylo tehdy záměrem zasáh-
nout obytnou zástavbu nebo
veřejné budovy, jako byly
nemocnice, kostely, úřady, ale
především mosty a�nádraží.
V�Nuslích (či chcete-li Na�Pan-
kráci) zahynulo nejméně 80
lidí, z�nichž skoro všichni zde
také bydleli - včetně Josefa
Dědy, hobojisty, člena České
lharmonie. Předpokládám,
že bomby v�této části Prahy
měly dopadnout - asi překva-
pivě - na�pankráckou tramva-
jovou vozovnu, která ale sho-
ra připomínala továrnu nebo
nádraží, případně na�trať
vedoucí nuselským údolím,
což se nepodařilo. Bohužel, ta-
kové odchylky, řádově stovky
metrů, byly za�války běžné,
v�hustě obydlených oblastech
ovšem s�tragickými následky.
Dodejme, že prosklenou stře-
chu jedné lodi vozovny rozbi-
la tlaková vlna po�výbuších.
Kniha, kterou jste zmínil, není
ještě dokončená, a�tak pokud
čtenáři Tučňáku mají ve�svém
rodinném archivu vzpomínku,
příběh či fotogra i, která se
týká tohoto tématu, budu
vděčný za�laskavé poskytnutí
(na�e-mail: lipvojtasek@
gmail.com).
Mezi veřejností stále panují
dohady o�tomto náletu. Byl
to prostý omyl v�navigaci,
cílená akce nebo Praha byla
zvolena jako náhradní terč?
Vzdor tomu, co se na�toto
téma píše nebo říká, nebyla
14. února 1945 Praha předem
určeným, záložním a�už vůbec
ne „tajným“ cílem. Všechna
tato tvrzení nejsou ničím
podložena. K�náletu ve�sku-
tečnosti došlo nešťastnou
souhrou okolností, jakkoliv se
z�dnešního pohledu mohou
zdát nepochopitelné. Část
svazu, který mířil na�Dráž-
ďany, se krátce po�startu
z�britských ostrovů odklonila
kvůli extrémně silnému větru
od�kurzu a�posléze znovu,
když se přiblížila k�Porúří, kde
se dalo čekat velké množství
protiletadlových kanonů. Ná-
sledně přestal fungovat radar,
což při husté oblačnosti zásad-
ním zp
ůsobem komplikovalo
navigaci. To všechno vedlo
k�tomu, že se tato skupina
bombardérů ocitla nad Plzní
(místo nad Zwickau v�Sasku)
a�pokračovala přímo ku Praze
(místo k�Drážďanům). Někteří
letci si toho všimli a�snažili se
své zjištění sdělit veliteli, ale
ten je odmítl. Je pravděpodob-
né, že i�kdyby bez jakýchkoliv
pochybností věděli, že pod
sebou mají Prahu, bomby
by stejně shodili, protože
ležela na�území okupovaném
nepřítelem a�byla důleži-
tým komunikačním uzlem,
s�továrnami, letišti, nádražími
a�mosty, a�tak představovala
legitimní cíl.
Jste spoluautorem knih
Praha v�plamenech a�Bomby
na�Květnou neděli, nedávno
vám vyšla publikace Pod pal-
bou hloubkařů. Kdo vlastně
byli hloubkaři a�útočili také
na�území dnešní Prahy 4?
Když to trochu zjednodušíme,
za�hloubkaře označujeme
americká stíhací letadla, která
se na�českém nebi objevovala
v�posledních měsících druhé
světové války. Jak se posou-
vala západní fronta k�našim
hranicím, byla tu stále častěji
a�ve�větším počtu. V�nepřá-
telském týlu měla útočit
na�různé pozemní cíle, které
mohly sloužit vojenským úče-
lům. Nejčastěji to byly parní
lokomotivy (u�nás se proto
hloubkařům také říká kotláři),
železniční vagony, automobily
a�letiště. Bohužel, umírali při
tom civilisté – čeští železničá-
ři, lidé, kteří jeli do�práce nebo
do�školy, sedláci na�povozech,
němečtí uprchlíci a�vězňové
z�koncentračních táborů.
Na�území dnešní Prahy 4
víme o�jediné akci hloubkařů.
Odehrála se během desítek
sekund v�pošmourném dopo-
ledni 3. března 1945. Zatímco
lokomotivu od�nákladního
vlaku, který před nebezpe-
čím zastavil mezi stanicemi
Krč a�Braník, střely minuly,
na�místě zahynul průvodčí
Jaroslav Trunec a�jeho kolega
Jaroslav Burda podlehl zraně-
ní po�převozu do�nemocnice
na�Karlově náměstí.
Letecký historik Filip Vojtášek:
K náletu na Prahu došlo omylem
Dlouholetý obyvatel
Prahy 4 Filip Vojtá-
šek (51) je badatelem
v�oblasti letecké his-
torie za�druhé světové
války. Na�svém kontě
má několik knižních
publikací a�v�sou-
časné době pracuje
na�další, ve�které
bude zmíněna i�naše
městská část.
Zasažená nemocnice Jedličkova ústavu (Na�Pankráci 13; na�konci
bloku), vpravo dům na�rohu ulic Na�Pankráci a�U�Jedličkova ústa-
vu. Zdroj: Vyšehradskej jezdec
Tucnak_11_23.indd 14Tucnak_11_23.indd 14 23.10.2023 16:34:5023.10.2023 16:34:50