Strana 13
Tučňák | únor 2025
12
Lidé zbPrahy 4
Knihovnice Petra Plánková:
Knihovna občas nahrazuje rodinu
Městská knihovna Vikova oslavila v�prosinci třicáté narozeniny, ale její příběh je mnohem delší.
Původně se jednalo o�pobočku v�Krči, která se přestěhovala do�Lhotky, poté do�ulice Antala Staška
a�nakonec v�roce 1994 napevno zakotvila ve�Vikově ulici. Zde ji od�března 2024 vede činorodá kni-
hovnice Petra Plánková.
Martin Dudek
K�třicátému výročí knihovny
jste připravili malou oslavu.
Povedla se?
Věřím, že ano. Na�kulaté výro-
čí knihovny jsem v�podstatě
přišla náhodou a�přišlo mi
fajn ho tady oslavit s�našimi
čtenáři, z�nichž mnozí jsou
pamětníci místních knihov-
nických začátků. Také jsem
chtěla připomenout Helenu
Pencovou, která stála u�zrodu
pobočky, i�fakt, že se naše
služby posouvají a�zdaleka už
nejsou pouze o�půjčování kní-
žek. Příchozí, z�nichž někte-
rým bylo přes 90 let, opravdu
s�chutí zavzpomínali. Jejich
příběhy jsme zaznamenali
a�jsou tu ve�zkrácené podobě
vystaveny.
Po�Praze je v�provozu
několik desítek knihoven.
Je pobočka Vikova něčím
speci cká?
Myslím si, že jsme tradiční
a�rodinná knihovna, která se
dlouhodobě podílí na�místním
sousedském životě. Účastníme
se akcí, jako jsou Zažít Lišku
jinak a�Branický knižní ma-
lotrh. Podporujeme nedaleký
azylový dům pro rodiny s�dět-
mi v�Horáčkově ulici a�spolu-
pracujeme s�místní pekárnou
Jarmila. Knihovna je otevře-
na čtenářům různorodého
věku pro realizaci vlastních
nápadů a�aktivit. Probíhají
zde malé výstavy, workshopy
i�křty knih a�stále se snažíme
vymýšlet něco nového.
Zmínila jste spolupráci
s�azylovým domem, což není
právě obvyklé. Jak probíhá?
Azylový dům Horáčkova
jsem si vytipovala asi před
dvěma lety a�nabídla jeho
vedení spolupráci. Začalo to
v�knihovn
ě sbírkou školních
potřeb, drogerie a�trvanlivých
potravin, uplatnění ale našla
i�starší kytara. Naši čtenáři se
naučili pravidelně přispívat
a�každý měsíc zaplníme dary
automobilový kufr. V�azylo-
vém domě je asi deset rodin,
které se střídají, a�my jim
pomáháme nejen hmotně, ale
také se je snažíme informo-
vat o�tom, že blízko nich je
kulturní místo a�prostor pro
setkávání lidí. Nedávno jsme
tu měli například koncert
Rudolfa Měřinského, který
zahrál na�barokní loutnu pro
22 posluchačů, což byla zřej-
mě rekordní návštěva naší
malé pobočky (smích).
Předpokládám, že vaše
knihovna pořádá také akce
pro děti i�seniory…
Samozřejmě, protože chceme,
aby naše knihovna byla mís-
tem, kde se lidé všech gene-
rací mohou cítit jako součástí
další rodiny. Pro děti pořádá-
me pravidelné tematické kvízy
o�drobné dárky. Každý měsíc
vyhlašujeme také nové téma,
ke�kterému děti dostanou
podklady, a�pak jejich práce
vyhodnocujeme a�rovněž od-
měňujeme. O�seniorech jsem
se již zmínila, máme tu vitální
dámy s�
přehledem o�životě.
Jednou měsíčně proto chceme
pořádat setkání seniorů, pro-
tože víme, že si chtějí u�nás
popovídat. Byla tu třeba čte-
nářka, která prohlásila – když
mám blbou náladu, jdu k�vám.
Starším ročníkům nabízíme
také digitální poradnu, učíme
je pracovat třeba s�What-
sAppem, tabletem nebo
zakládat na�internetu pro ly.
A�od�ledna provozujeme do-
náškovou službu knih našim
starším a�handicapovaným
čtenářům.
Zmínila jste se v�úvodu roz-
hovoru, že knihovna není jen
o�půjčování knížek. Co ještě
dalšího nabízíte?
Například osvětu, měli jsme
i�workshopovou přednášku
o�výrobě kvásku a�nyní připra-
vujeme v�rámci tématu Stop
plýtvání zajímavou akci o�tom,
co se děje s�potravinami, které
se v�pekárně neprodají. Tímto
kurzem zájemce provede
Michaela Tvrz Kodíčková, ma-
jitelka místní pekárny Jarmila.
Studenti se u�nás mohou učit,
čtenáři mohou využívat dva
počítače, vytisknout si za�mír-
ný poplatek černobíle potřeb-
né stránky či se odreagovat
hraním stolních her. Více
o�službách knihovny najdou
zájemci na�mlp.cz/vikova.
Některé knihovny přijímají
do�svého fondu vyřazené
knihy, třeba z�pozůstalos-
tí. Je to případ i�knihovny
Vikova?
Máme 16�500 knih, ale pokud
by nám někdo chtěl ně
ja-
ké věnovat, po�předchozí
telefonické domluvě na�čísle
770�130�225 se na�ně rádi
podíváme. Máme tu i�poličku
nazvanou Čtenáři čtenářům,
což je obdoba knihobudek.
Hezké, a�hlavně zachovalé
dětské knihy nám mohou po-
sloužit jako dárky pro výherce
našich kvízů nebo pro děti
z�azylového domu.
„Jsme sice malá pobočka, ale snažíme se to vynahradit přátel-
ským a�osobním přístupem,“ říká vedoucí knihovny Petra Plánko-
vá. Foto: archiv PP
Knihovna pořádá pravidelné
sbírky pro rodiny v�azylovém
domě.
Tucnak_02_2025.indd 12Tucnak_02_2025.indd 12 24.01.2025 13:38:2724.01.2025 13:38:27
13
www.praha4.cz
Lidé zbPrahy 4
Bejvávalo v Nuslích
Historik Rudolf Píša spustil web www.e-nusle.cz o domech a lidech
z Nuslí. Máte-li jakékoliv fotogra e Nuslí, Pankráce a okolí, plány
domů či zprávy pamětníků, ozvěte se na mobil 603 545 901
či e-mail: muzeum@das-mcp.cz. Za spolupráci předem děkuje.
Napsali jste nám
Dobrý den, vážená redakce,
od�roku 1993 jsem obyvate-
lem ulice Višňové. V�rozho-
voru se staršími spolubydlí-
cími jsem slyšel, že ulicí Nad
Havlem jezdíval prezident
T. G. Masaryk na�návštěvu
do�vilky v�ulici U�Kola, kte-
rou obývali Ivan Olbracht,
Antal Stašek a�Helena
Malířová. Zajímalo by mne,
zda se to skutečně zaklá-
dá na�pravdě. Ale pokud
je to pravda, je mi líto, že
dlážděná ulice je zdevasto-
vána asfaltovými opravami.
Na�druhou stranu mne těší,
že je udržována lipová alej,
která ji lemuje.
Děkuji za�odpověď.
S�pozdravem Pavel B.
Vážený pane,
pamětníci měli pravdu, což
dosvědčuje i�internetová
Wikipedie. Dovolím si cito-
vat: „Pozdně secesní rodinný
dům z�roku 1912 byl posta-
ven pro právníka a�spisova-
tele Antala Staška a�jeho
ženu Kamilu. Několik let zde
také bydlel jejich syn Ivan
Olbracht se svojí partnerkou
Helenou Malířovou. Zá-
sluhou Staška místo často
navštěvoval i�T. G. Masaryk.
Rozestavěná vilová č
tvrť
ale neměla ještě zpevněné
cesty. Traduje se, že ulice
Nad Havlem a�U�Kola byly
k�vrátkům do�Staškovy vily
narychlo vydlážděny žulou
pro prezidentský kočár
a�později automobil.“
S�pozdravem
Martin Dudek, šéfredaktor
časopisu Tučňák
Jak se kbnám dostal Lenin,
i když tu nikdy nebyl
Tehdy to byla velká sláva. Slavnostní přejmenování Táborské ulice na�Leni-
novu třídu proběhlo 21. srpna 1947 za�účasti primátora JUDr.�Vacka. Pří-
tomni byli Michal Bodrov z�velvyslanectví SSSR, místopředsedkyně parla-
mentu Anežka Hodinová-Spurná, ministr Zdeněk Nejedlý a�další hosté.
N
a�důvody, proč
se v�Praze začaly
přejmenovávat ulice
po�sovětských před-
stavitelích, se ptát nemusíme,
ale proč byl vybrán Lenin
zrovna pro Nusle? Nusle byly
vždy spíše dělnicko-úřednická
čtvrť, byť ne tak rudá jako
Karlín či Žižkov. Slavnost se
konala u�Národního domu,
a�to proto, že se v�něm 26.
srpna 1921 konala konferen-
ce všech levicových formací
komunistů v�ČSR, které se
usnesly svolat slučovací sjezd
ke�vzniku jediné celostátní
strany. Proslov střídal proslov
se superlativy na�muže, který
se dle slov „zapsal do�dějin
písmem nesmazatelným“. To,
že šlo o�písmo krvavé, se už
nějak pominulo. Argumentem
pro přejmenování ulice byly
i�Leninovy návštěvy Prahy. Byl
tu dokonce třikrát. V�letech
1901 a�1902 navázal styk se
socialisty a�tiskárnou strany,
která zajistila tajnou výrobu
tiskovin pro Rusko. Lenin vždy
přijel tajně na�falešný pas a�cizí
jméno a�byl ubytován u�ně-
koho ze soudruhů sociálních
demokratů. Byty střídal a�tajná
policie neměla o�jeho návště-
vě sebemenší zprávy. Při své
poslední návštěvě v�lednu
1912 sám předsedal konferenci
ruských sociálních demokra-
tů Ruska v�Lidovém domě.
Ustavila se samostatná strana
bolševiků s�Leninem v�čele.
Pozdější pátrání
V�lednu 1953 bylo za�účasti
Klementa Go walda v�Li-
dovém domě slavnostně
otevřeno Leninovo muzeum.
Bylo malé, nemajíc prakticky
žádných artefaktů. Hlavně
tu byly busty, sochy, obrazy
a�model křižníku Auro-
ra. Vznikl úkol za�pomoci
žijících pamětníků vytvořit
mapu Leninova pohybu
v�Praze s�pomocí sovětských
přátel, kteří s�ním byli v�Pra-
ze. Jenže kamenem úrazu
byla právě jeho anonymita
a�utajení. Mnozí soudruzi
ani netušili, že u�nich pře-
spal právě Lenin, vždyť jeho
tvář neznali a�byl jim před-
staven pod cizím jménem.
I�další jeho soudruzi byli
ubytováni tajně.
Strana mohla klidně vytvo-
řit lež, tak jako v�případech
Číhoště či jinde, ale u�
Lenina
se asi báli. V�roce 1957 vyšel
ve�Večerní Praze článek o�po-
kračujícím pátrání. Zapojily se
stovky lidí. Podle pamětníků
badatelé doslova procházeli
ulicemi dům od�domu a�sna-
žili se zachytit vzpomínky.
Z�Moskvy přijel soudruh Stě-
pan, později i�J. P.�Onufrijev,
přímí účastníci konference,
ale marně. Město už bylo sta-
vebně jiné než v�roce 1912.
Nusle prostě nevyšly
Holešovice, Žižkov, Libeň,
Vršovice, Nusle, pátralo se
všude. Z�poznámek a�mlha-
vých vzpomínek však reálná
fakta vykřesat nešla, a�to
ani stranickým příkazem.
Ještě v�roce 1976 se vše znovu
oživilo, ale soudruzi nic
kloudného nezjistili. Přestože
mohli fakta upravit nebo si je
vymyslet, seděli na�odborných
místech lidé, kteří brali fakta
za�bernou minci. Nikdy se tak
nepodařilo 100% prokázat,
že Lenin v Nuslích bydlel či
jen jimi prošel. Díky masiv-
ní kampani v�tisku, kde se
o�bádání psalo, však zůstala
mezi pamětníky smyšlenka,
že Lenin byl kdysi v�Nuslích.
Síla médií má dopad i�půl
století poté, co se o�tom psalo.
Naštěstí pro Nusle se jméno
Leninovy třídy v�roce 1965
přeneslo do�Dejvic a�této han-
by jsme byli zbaveni. Vznikla
Nuselská ulice.
Rudolf Píša
Primátor Vacek při slavnostním přejmenování Táborské ulice na
Leninovu třídu v roce 1947. Zdroj: ČTK
Tucnak_02_2025.indd 13Tucnak_02_2025.indd 13 24.01.2025 13:38:2724.01.2025 13:38:27