Strana 12
12
Tučňák | květen 2026
Lidé zPrahy 4
Dálkový plavec změřil síly
snovozélandským průlivem
S Jakubem Kačerovským jsme vás na stránkách Tučňáka seznámili již na začátku letošního roku.
Dálkový plavec měl za sebou zdolání kanálu La Manche a před sebou novou výzvu – pokoření Cooko-
va průlivu na Novém Zélandu. Jak tedy jeho dobrodružství dopadlo?
P
aní Štěstěna mu nejprve ukázala
svoji nepřívětivou tvář a ne-
umožnila start vprvním časo-
vém okně, které se po příletu na
Nový Zéland nabízelo. „Nesešly se nám
na konci února podmínky, přírodní ani
technické, a museli jsme s přeplavbou
čekat na okno druhé. Bylo to dlouhých
14 dní, během kterých jsem se připra-
voval jak ve vodě, tak objevoval krásy
Nového Zélandu,“ vzpomíná obyvatel
Novodvorské. Den D byl nakonec určen
na 11.března.
Vranních hodinách se Jakub vzáto-
ce Ohau připravuje na svůj pokus. „Po
namazání třecích ploch vazelínou s la-
nolinem startuji od jednoho kamene.
Mávám na rozhodčí a vrhám se do vln.
Po chvilce narážím na první medúzy,
které si záběr, co záběr přesouvám
přes celé tělo až na kotníky, je to jako
válet se vkopřivách,“ vypráví plavec
a pokračuje: „Po hodině a půl se velká
doprovodná loď agresivně vydá kamsi
doleva a mně hlavou proběhne – žralok!
Někde tam sice je, ale dávají na mne
pozor a snad mě vyndají, kdyby to bylo
nutné. Plavu dál a po další zhruba ho-
dině konečně unikám medúzám. Pode
mnou se otevírá ‚čisté‘ moře. Krásný
pohled, ale netrvá dlouho. Proplouvám
obrovskými shluky salp, je to jako bych
se koupal v želé. A tak to jde dál až do
konce – medúzy, salpy a neutuchají-
cí vlny, jejichž vinou na mne najíždí
doprovodný člun kdykoliv si lehnu na
záda, abych se občerstvil. Hodiny utí-
kají a břeh se moc nepřibližuje. Proud
je totiž tak silný, že ke konci přeplavby
skoro stojíme na místě.“
Když maminka křičí žralok!
Někdy během poslední hodiny plavání
přichází pro Jakuba největší šok. Vidí
totiž svou maminku, jak stojí ve člu-
nu, gestikuluje rukama a anglicky křičí
jméno obávaného mořského predáto-
ra: „Shark! Shark!“ V tu chvíli se mu
téměř zastavilo srdce. „Ale všimnu si,
že maminka nekouká do vody, ale na
oblohu. Při jednom znádechů se proto
otočím a uvidím albatrosa. Uvědomím si,
že nekřičela ‚Shark‘, ale ‚kšá‘ a já to přes
špunty v uších slyšel trošku jinak,“ říká
súsměvem. Po tomto „incidentu“ mu už
nic nebrání, aby se po sedmi hodinách,
devíti minutách a 55 vteřinách plavby
dotkl pevniny a zamával na rozhodčí.
„Všichni jsou nadšení a ptají se, jak se mi
plavalo? Povídám, že dobře, jen voda byla
celkem studená. Teprve teď se dozvídám,
že měla po téměř celou dobu pod 14° C
místo vysněných 17° C…“
(md)
Jakub Kačerovský (druhý zleva) se stal prvním mužem z České republiky, který zdolal
novozélandskou úžinu. Na řadě je nyní obávaný Severní kanál mezi Severním Irskem
a Skotskem – studený a plný medúz… Foto: archiv JK
Spisovatelovo
nedožité kulaté výročí
V květnu si připomínáme výročí
nedožitých 100 let spisovatele Petra
Hořce (4. 5. 1926–24. 9. 2002), který
v Praze 4 studoval na gymnáziu
v Ohradní ulici a dlouhá léta bydlel
v ulici Pod Terebkou. Již jako stu-
dent gymnázia tíhnul k divadlu a za
svého života se setkával s mnoha
předními českými herci a herečka-
mi, o jejichž životech napsal něko-
lik knih. Mezi jeho nejznámější díla
patří: Stanislav Neumann, Jaroslav
Marvan – Nejen o sobě, Josef Bek
– Toulavý den, Každý den radost
a další. Dále napsal autobiograc-
kou publikaci Paměti lupiče vzpo-
mínek. Na sklonku života vydal
v roce 2002 tři svazky Sebraných
spisů, čtvrtý díl stačil ještě zkorigo-
vat, ale vydán již nebyl.
(tw)
Spisovatel Petr Hořec (vlevo) ve společnosti herce
Radovana Lukavského. Foto: archiv TW