Strana 14
Tučňák | červen 2024
14
Lidé zbPrahy 4
Poslední adresa
Tragický osud stavitele a�politika Antonína Šindeláře
Malá tabulka nazdi domu naadrese Sdružení 1664/1 nov pipomíná stavitele apolitika Antonína
Šindeláe, lovka, který nebyl jen úspšným podnikatelem, ale vnoval se ivcem veejným, nkolik
let politicky pracoval vÚstedním národním výboru hl. msta Prahy. Poúnorovém pui komunisté
oznaili lenství veskoslovenské stran národn sociální apodnikatelský úspch zazloin. Vnelid-
ském komunistickém žalái Antonín Šindelá zemel.
P
amětní
tabulka
Poslední
adresa je
splátkou naše-
ho dluhu vůči
člověku, který
v�dnešní Praze 4
žil a�pracoval a�vý-
znamně se podílel
i�na�její podobě,“
uvedl starosta
Ondřej Kubín
(ODS). „Tabulkami
s�poslední adresou
si připomínáme
často bezejmenné
a�pozapomenuté lidi, kteří
nepřežili vládu totalitních
režimů. Jejich osudy jsou pro
nás i�mementem. Už nikdy
nesmíme dopustit, aby třídní
nenávist dovolovala jedné
skupině lidí ničit životy, zdraví
a�dokonce i�zabíjet jiné lidi jen
proto, že mají odlišný politický
názor a�vlastní pílí se domohli
ekonomické prosperity,“ dodal.
Vtiskl tvář Dobešce
Antonín Šindelář se narodil
26. prosince 1896 v�Praze jako
druhorozený syn v�rodině
obecního zřízence Karla
Šindeláře a�jeho ženy Marie,
pocházel tedy, jak se tehdy
říkalo, z�malých poměrů. Ale
vlastní pílí a�pracovitostí se
dokázal vypracovat, stát se
významným stavitelem a�své
síly věnoval i�správě hlavního
města Prahy.
Vychodil tři třídy měšťanské
školy a�vyučil se zednickému
řemeslu, poté v�roce 1915
nastoupil na�průmyslovou
školu. Studia však přerušil,
protože v�letech 1916–1919 plnil
vojenskou službu. Jako pod-
důstojník se zapojil do�bojů 1.
světové války na�italské frontě.
Po�návratu z�války se vrátil
zpět ke�studiu a�v�roce 1920
průmyslovou školu úspěšně
dokončil. V�témže roce se ože-
nil s�Marií Vaňkovou,
dcerou nakladatele.
Rok po�svatbě se jim
narodila dcera Jitka.
Od�roku 1921 pracoval
Antonín ve�stavební
rmě svého bratra
Václava a�posléze jako
samostatný stavební
podnikatel. Bratři Šin-
delářovi se zásadním
způsobem podíleli
například na�vzniku
vilové osady Dobeška.
Osudná
angažovanost
Antonín Šindelář byl
aktivním členem Sokola
a�rybářského spolku v�Praze.
Ve�volném čase se věnoval
nejen rybaření a�houbaře-
ní, ale také paleontologii,
hvězdářství a�zahradničení.
Od�roku 1920 se politicky
angažoval v�Československé
straně národně sociální.
Za�tuto stranu byl zástupcem
v�Ústředním národním výbo-
ru hlavního města Prahy.
Angažovanost ve�spole-
čenském, veřejném a�pod-
nikatelském prostředí se
Antonínu Šindelářovi stala
po�komunistickém státním
př
evratu v�únoru 1948 osud-
nou. Krátce po�únorovém
puči byly stavební podniky
bratrů Šindelářových zná-
rodněny, včetně jejich domů
a�pozemků. Společně s�dal-
šími někdejšími funkcionáři
strany národně sociální byl
Antonín Šindelář 2. června
1950 ve�tři hodiny ráno za-
tčen a�umístěn do�vazby. Byl
vyšetřován a�souzen společ-
ně s�dalšími perzekvovanými
funkcionáři Československé
strany národně sociální v�tzv.
procesu Horáková a�spol. Byl
obžalován z�podílu na�ile-
gální činnosti strany a�sou-
činnosti se skupinou Milady
Horákové.
Rozsudkem Státního
soudu v�Praze z�27. července
1950 byl Antonín Šinde-
lář odsouzen za�velezradu
k�šestnácti letům vězení,
byl zbaven občanských
práv a�byl mu zkon skován
veškerý majetek. Zpolitizo-
vaný monstrproces názorně
ilustruje důvodová část roz-
sudku: „V�únorových dnech
1948 rozdrtil náš pracující
lid vedený KSČ reakční puč
inspirovaný politickými
zaprodanci svržené bur-
žoazie, skryté v�některých
předúnorových politických
stranách…“
Trest si Antonín Šindelář
odpykával nejprve ve�věz-
nici Plzeň – Bory, odkud byl
v�září 1953 přeložen do�věz-
nice v�Opavě a�v�lednu 1955
do�Valdic. Již v�mládí Šinde-
lář prodělal zánět pohrudnice
a�při nástupu do�vězení mu
byla diagnostikována angina
pectoris. Jeho zdravotní stav
se rychle zhoršoval a�počát-
kem roku 1955 musel být
přemístěn do�vězeňské ne-
mocnice. Ve�vězeňském spisu
je záznam ze dne 2. března
1955: „O�návštěvu prosí,
protože cítí, jak denně jeho
sil a�života ubývá, a�chce se
ještě s�rodinou rozloučit.“
Rehabilitace
po�pádu komunismu
Naposledy se manželé Šin-
delářovi setkali 8. března 1955.
Podle knihy návštěv byla další
návštěva ve�vězeňské nemoc-
nici naplánovaná na�5. dubna.
Ta se však neuskutečnila z�dů-
vodu agónie pacienta. O�dva
dny později Antonín Šindelář
zemřel. Antonínův bratr
Václav zemřel na�infarkt�o�dva
roky dříve, 31.�ledna 1951, poté
co se vrátil z�návštěvy mladší-
ho bratra Antonína ve�věznici
na�Borech.
V�naději na�posmrtnou
rehabilitaci svého manžela
podala 17. 11. 1969 jeho man-
želka Marie návrh na�pře-
zkumné řízení. Doufala, že
díky tehdy přijatému zákonu
o�soudní rehabilitaci dojde
k�nápravě nespravedlivého
rozsudku a ke znovuotevření
monstrprocesu z�počátku
50. let. Normalizační soudy
však většinu nezákonných
případů rehabilitovat odmítly
a�kauzy vyzněly do�ztracena.
Do�ztracena vyzněla i�kauza
Antonína Šindeláře. Ke�sku-
teč
né rehabilitaci Antonína
Šindeláře došlo až po�pádu
komunistického režimu.
Zdroj:
Ústav pro dokumentaci zločinů komunismu
„
Vězeňská foto-
gra e Antonína
Šindeláře. Zdroj:
Národní archiv
Dům na�adrese U�Háje 12 na�Dobešce – na�přání majitele byl
vyprojektován a�postaven v�americkém stylu v�roce 1935 stavební
rmou Václava Šindeláře, kde pracoval od�roku 1921 též jeho bratr
Antonín. Copyright fotogra e domu: Marcel Rozhoň (poskytla Karolína Neuvirtová
z�materiálů pro připravovanou reedici knihy Šindelářova Dobeška)
Tucnak_06_2024.indd 14Tucnak_06_2024.indd 14 27.05.2024 13:52:3027.05.2024 13:52:30