Strana 5
Tučňák | červen 2024
4
TÉMA Prahy 4
Příběh Růženy Liškové,
přeživší lidické ženy
Mgr.�Kristina Tělupilová,
lektorka Památníku Lidice
Ve�starých Lidicích bydlelo
ve�sto staveních na�pět set
obyvatel. Byl tu kostel sv.
Martina, který se nacházel
na�mírné vyvýšenině a�domi-
noval celé obci. Vedle kostela
stávala škola, do�které chodí-
valo sto dětí nejen z�Lidic, ale
i�z�okolních vesnic. Byly zde
tři hospody, tři krámy se smí-
šeným zbožím, dva řezníci,
tra ka, kovář, holič i�obuv-
ník… A�bylo zde čtrnáct stat-
ků. Jedním z�nich byl i�statek
Podhorův, ke�kterému patřil
rybník a�mlýn. A�právě s�Pod-
horovým mlýnem je spjat
i�náš rodinný příběh.
V�Podhorově mlýně sloužil
a�následně si i�pronajímal
deputátní domek „pan otec
Liška“ – mlynář, který se sem
nastěhoval se svou ženou Rů-
ženou a�zanedlouho se jim na-
Lidice: zavraždění muži, ženy v
Příběh Lidic u�nás
zná každý… Ale
známe ho opravdu
dobře? Ano, víme, co
se stalo, jaký dů-
vod si pro vyhlazení
Lidic našli nacisté.
Víme, že po�únoru
1948 posloužily Lidi-
ce komunistickému
režimu k�jeho vlastní
propagandě. Někdo
z�nás Lidice navští-
vil, prohlédl si nové
Lidice i�pietní území
s�Pomníkem dětským
obětem války. A�ně-
kteří obyvatelé Pra-
hy�4 si vzpomenou,
že v�ulici Za�Zelenou
liškou máme pietní
místo – Záhon 40 růží
pro Lidice. Ale umí-
me procítit tragédii
obyvatel Lidic, lidic-
kých žen, manželek
a�matek? O�tom je
dnešní příběh.
rodil syn Miroslav. Spokojeně
žili na�okraji vesnice u�rybníka,
který byl lemován starými
vrbami, a�to až do�osudného
10. června 1942, kdy se celé
vesnici i�jejím obyvatelům ze
dne na�den změnil celý život.
V�noci z�9. na�10. června 1942
byly Lidice obklíčeny, kdo
chtěl vstoupit dovnitř, mohl,
ven už se však nedostal nikdo.
Obyvatelé byli postupně pro-
bouzeni a�vyháněni ze svých
domovů, následně byli muži
starší patnácti let odváděni
do�Horákova statku a�ženy
a�děti shromažďovány v�lidické
škole. Když byl seznam oby-
vatel kompletní, ženy s�dětmi
byly nad ránem odvezeny
do�kladenské reálky, kde strávi-
ly poslední tři dny společného
života. Byla zde i�naše Růženka
s�malým Mirounkem, kteří
na�slámě ve�velké tělocvičně
čekali, co bude dál.
Živila je naděje
Po�třech dnech byly z�necelé
stovky dětí vybrány jen tři
na�převýchovu v�němec-
kých rodinách a�kromě
dětí do�jednoho roku byly
ostatní děti svým maminkám
odebrány. O�tomto okamžiku
Růženka nikdy nemluvila.
Nosila si ho v�sobě uzamčený
a�byla to zároveň její posled-
ní vzpomínka na�jejího ani
ne šestiletého syna, kterého
pak již nikdy nespatřila.
Z�kladenské reálky byla
i�s�ostatními lidickými ženami
vlakem převezena do�koncen-
tračního tábora Ravensbrück.
Aby ženy pustily své děti, bylo
jim přislíbeno, že se znovu se-
tkají. Když se pak lidické ženy
v�Ravensbrücku ptaly „Kde
jsou naše děti?“, dostalo se
jim jen výsměchu. Následující
roky v�lágru přežila většina
lidických žen se silnou vůlí
a�nadějí, že se jednou, až vše
zlé skončí, setkají se svými
dětmi, svými muži a�vrátí se
společně domů. Celou tu dobu
žily v�nevědomí o�tom, co se
v�Lidicích stalo. O�to bolest-
nější byl pak jejich návrat
na�konci války, kdy se po�po-
chodu smrti konečně dostaly
za�hranice Československa
a�zjistily krutou pravdu.
Všichni muži byli zastřeleni.
Rodina Liškova u�Podhorova mlýna v�Lidicích.
Růžena Lišková až do�konce
života věřila, že se setká se
svým synem…
Tucnak_06_2024.indd 4Tucnak_06_2024.indd 4 27.05.2024 13:52:2327.05.2024 13:52:23
5
www.praha4.cz
TÉMA Prahy 4
v
�koncentráku a�ztracené děti
Ti, kteří byli v�době tragédie
na�noční směně, byli doda-
tečně popraveni 16. června
1942 na�střelnici v�Praze –
Kobylisích. Na�místě Lidic
zůstala holá pláň. Vesnice
byla vypálena a�srovnána se
zemí.
Ani nevím, kolik bylo
Růžence v�té době let, ale
naděje na�navrácení jejího
syna Mirounka jí dávala sílu
žít. Po�návratu z�koncentrač-
ního tábora jako by chtěla vše
ztracené dohnat. Zůstala sama,
neměla muže, rodiče, o�svých
příbuzných nikdy nemluvila.
V�každé volné chvíli se vydá-
vala do�Prahy na�procházky
Petřínem, navštěvovala muzea
a�galerie a�psala o�svých výle-
tech do�svých deníků, které si
pečlivě vedla. Měla chuť učit
se novým věcem a�vzdělávat
se, a�tak začala navštěvovat
kurzy esperanta. Když jí vyšel
letní studijní pobyt na�Mácho-
vě jezeře, byla znovu šťastná.
Ve�svých denících věnuje to-
muto pobytu velkou část a�ro-
zepisuje své zážitky krásným
způsobem – radost z�přírody,
z�vůně léta, z�večerních pro-
cházek na�břehu jezera, ze se-
tkání s�novými lidmi… Byly to
pro ni krásné chvíle, které však
ve�svých denících sdílela jen se
svým synem Mirounkem.
Nakonec našla štěstí
S�velkým důrazem popisuje
i�setkání s�dalším mužem
svého života, Jaroslavem
Vyžvaldou. Chodili spolu
na�procházky, na�oblíbené
čaje a�hodně si povídali. Jaro-
slav jí naslouchal a�na�rozdíl
od�ostatních mužů, jak často
zmiňovala, nemyslel „jen
na�lásku“. Poslední večer
na�Máchově jezeře se mu svě-
řila se svým osudem a�ukázala
mu fotku malého Mirounka.
Obejmul ji a�ona mu dlouze
plakala na�ramenou.
S�Jaroslavem Vyžvaldou
nakonec našla své štěstí.
Vzali se, nastěhovali do�nově
vystavěných Lidic a�žili svým
skromným životem.
Bylo mi asi sedm, kdy si
uvědomuji, že jsme do�Lidic
začali za�Růženkou jezdit
víc a�víc. Jaroslav zemřel
a�Růženka zůstala úplně
sama. Až tehdy jsem zjis-
tila, že Jaroslav Vyžvalda
byl náš rodinný příbuzný
a�po�jeho smrti jsme zůstali
Růžence jen my. Můj tatínek
se o�Růženku hodně staral,
vozil jí jídlo, nákupy, s�celou
rodinou jsme pak za�ní jez-
dili o�víkendech a�starali se
o�zahradu i�její dům. Pama-
tuji si, jak maminka chtěla
na�jaře umýt prosklené
dveře, které vedly do�zahra-
dy, ale Růženka si to nepřála,
protože na�nich byly Jaroun-
kovy otisky prstů.
Starali jsme se o�Růženku
do�posledních dnů jejího
života. Zemřela v�osmdesáti
pěti letech, přežila Jarounka
o�šest let. Odkázala nám v�Li-
dicích dům a�moje maminka
se pak stala první ředitelkou
lidického památníku.
Deníky vše odhalily
Příběh Růženky jsem však
začala objevovat až o�něko-
lik let později. Když jsem se
nastěhovala se svým mužem
do�domku v�Lidicích, kde
jsme založili rodinu, postup-
ně jsem nacházela po�celém
domě Růženčiny deníky. Ved-
la si je od�roku 1945. Popisuje
v�nich svůj každodenní život
se svými radostmi i�starostmi
a�v�nich, znenadání, věnuje
i�vzpomínku svému malému
synkovi. Je často velmi živá
a�radostná a�zároveň velmi
bolestivá. Každý začátek roku
ve�svých denících věnuje
modlitbě, ve�které prosí,
aby se jí její synáček vrátil,
a�přemítá o�tom, kolik je mu
let, jak asi vypadá a�jestli má
i�malé Mirounky, její vnuky.
Až při četbě Růženčiných
deníků jsem si uvědomila,
že nikdy nepřestala věřit,
že její syn žije, a�neuvěřila
smutné skutečnosti, že i�on
byl, s�ostatními 81 lidickými
dětmi, zplynován ve�vyhlazo-
vacím táboře v�Chelmnu.
Fakta
• V�noci z�9. na�10. června 1942 byla obec Lidice obklíčena jednot-
kami SS a�prostor uzavřen.
• 173 mužů, chlapců a�starců bylo zastřeleno na�místě, dalších 26
mužů, ale i�žen bylo zastřeleno 16. června na�střelnici v�pražských
Kobylisích.
• 196 žen bylo převezeno do�koncentračního tábora Ravensbrück,
53 jich na�pochodech smrti zemřelo.
• 81 dětí nechali nacisté usmrtit výfukovými plyny v�koncentračním
táboře v�Kulmhofu (Chelmno). Některé děti byly umístěny do�si-
rotčinců a�německých rodin na�převýchovu – arizaci.
• Obec byla vypálena a�zcela srovnána se zemí. Na�vyhlazení Lidic
osobně dohlížel státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl
Hermann Frank, který také celou akci vymyslel a�naplánoval.
• V�roce 1946 byl Frank za�válečné zločiny popraven.
• V�roce 1982 vytvořili obyvatelé ulice Za Zelenou liškou a blízkého
okolí na pozemku mezi domy pietní místo nazvané Záhon 40 růží
pro Lidice. Připomíná tragédii Lidic a jejich obyvatel. Každoroční piet-
ní akt MČ Praha 4 se tu letos uskuteční 10. června od 10.00 hod.
Dětské oběti z�Lidic, a�nejen je, připomíná výjimečný Pomník dět-
ským obětem války, který dnes již neodmyslitelně patří k�rozsáhlé-
mu pietnímu území v�Lidicích. Sousoší čekají nutné opravy, čištění
a�konzervace. Odhadované náklady na�opravy činí 13 milionů ko-
run. Památník Lidice proto letos v�březnu vyhlásil veřejnou sbírku,
odkaz na�ni najdete na�platformě Donio. Foto: 4x Památník Lidice
Mirounek Liška byl s�největší
pravděpodobností zavražděn
v�koncentračním táboře.
Tucnak_06_2024.indd 5Tucnak_06_2024.indd 5 27.05.2024 13:52:2327.05.2024 13:52:23