Strana 15
15
www.praha4.cz
Lidé zPrahy 4
Sklářský výtvarník a malíř Jiří Šuhájek:
Foukat si sklo je pro mne absolutní opojení!
M. Art RCA, ak. mal. Jiří Šuhájek (82), dr.h. c., je uznávaný sklářský výtvarník aakademický malíř,
který dokáže svá díla nejen navrhnout, ale ivytvořit přímo vhuti. Díla podolského obyvatele jsou
zastoupena vesbírkách předních světových muzeí agalerií, mimo jiné vCorning Museum of Glass
vNew Yorku nebo vlondýnském Victoria and Albert Museu.
Martin Dudek
Kde se vzal váš vztah
kesklu? Měl jste nějaký vzor
vrodině?
Vůbec ne. Můj táta sloužil
jako strážmistr učetníků, ma-
minka byla ženou vdomác-
nosti astaršího bratra zaujala
sportovní novinařina. Kvůli
tatínkovi jsme se několikrát
stěhovali, zrodných Pardubic
až doČeské Lípy. Tam už to
byl kousek jak donovobor-
ských skláren, tak idoKame-
nického Šenova, kde vmých
patnácti znovuotevírali
Střední umělecko-průmyslo-
vou školu sklářskou. Takže
přijímačkami všechno začalo.
Vzali mě, hodně naučili
apomaturitě poslali naumís-
těnku dolegendárního
Moseru vKarlových Varech.
Tehdy to byl zLípy lán svě
ta,
ale jsem zato vděčný ase
sklárnou vlastně spolupracuji
dodnes. Idíky ní jsem pak
pokračoval vestudiu napraž-
ské Vysoké škole umělecko-
-průmyslové vateliéru skla
uskvělého pana profesora
Stanislava Libenského.
Vpohnutém roce 1968 jste
získal krátké stipendium
nalondýnskou Royal College
of Art. To asi byla bouřlivá
doba...
Bylo to vsrpnu, jen několik
dní před invazí spřátelených
vojsk Varšavské smlouvy. Já
spal adomácí mi dali ráno
zadveře rádio, kde to hlásili.
Všichni namě začali být děs-
ně hodní. Akdyž jsem se chtěl
vrátit doPrahy, Mr. Moon,
velká kapacita zRoyal College
of Art, řekl: „Zbláznil ses, je
tam okupace!“ Azařídil mi
stipendium pro další studium,
až jsem nakonec vLondýně
získal ititul M. Art RCA. Ale
hlavn
ě, naučil jsem se foukat
sklo. Napražské VŠUP jsme
vesklářském ateliéru zosm-
desáti procent jen kreslili,
malovali anavrhovali ateprve
vezbylých dvaceti procentech
jsme mohli své věci občas
realizovat někde vefabrice.
VLondýně měli pec přímo
veškole, ajá se tak hned
odprvního dne učil zacházet
se sklářskou píšťalou.
Bylo to složité?
Ani ne, protože mě to hodně
bavilo, takže jsem se učil
rychle. Foukat si sám sklo je
pro mne absolutní opojení.
Dost jsem sportoval, takže
jsem měl pro to ifyzickou
kondici. Sklo je těžké, takže
musíte mít sílu ho nabrat
napíšťalu, vyfoukat, vyvá-
let, odnést dochladicí pece
atd. Také musíte vycházet
sostatními, protože vhuti
jde ukomplikovanějších věcí
vždy otýmovou spolupráci
stamními sklář
i, kteří vám
pomáhají. Usklářské pece
rozhodují někdy isetiny vte-
řiny, než se rozžhavené sklo
začne vztekat apraskat. To je
pak nanic, ale vprůběhu let
jsem se sklo naučil ovládat
tak, že jsem si vytvořil vlast-
ně isvůj určitý „fukopis“.
Proč vevaší tvorbě dominují
foukané skleněné Þ gury?
Vdobě, kdy jsem začínal,
bylo sklo více méně známé
jenom jako to, co vidíte doma
nastole – sklenice, mísy, vázy.
Azároveň přicházel „zlatý
věk“ ateliérového skla, kdy
hlavně vUSA začala Glass
studia svlastní hutí přibývat
jako houby podešti. Aikdyž
se designu pro různé sklárny
věnuji průběžně už šedesát let,
volná plastika mě zajímala čím
dál víc. Zkoušel jsem, co vše je
možné. Odvegetačních azoo-
morfních tvarů jsem přešel kÞ -
gurálním motivům apřemýšlel,
jak je realizovat vmonumen-
tálních velikostech. Apak
mne napadlo, že by je šlo jako
lego sestavovat zjednotlivých
dílů hutního skla foukaného
dokovové konstrukce. Tak se
zrodili třeba moji Samurajové,
znichž nejvyšší mají ipřes
sedm metrů.
Není vám trochu smutno, že
obor sklářství poněkud ztrácí
napopularitě asklářů ubývá?
Je to stejné jako vkaždém
jiném oboru. Když přestane
fungovat byznys, tak začne
upadat izájem veřejnosti
alidí, kteří vněm pracují.
Sklárny sezavírají nebo ome-
zují výrobu. Sklo je skutečně
velmi náročné, potřebuje plyn,
elektřinu, chemikálie adrahou
pracovní sílu… Jedna vzorova-
cí hodina vhuti dnes přijde už
ina15000 Kč. Když se ktomu
přičtou náklady naateliér, tak
začínajícím sklářským výtvar-
níkům není co závidět.
Jste pardubický rodák,
doPrahy 4 vás přivedlo až
manželství?
Nikdy jsem nepochopil, jak
je možné, že moje žena bydlí
vestejnémdomě, kde se na-
rodila. Já se stěhoval zmísta
namísto adotoho ještě jezdil
pocelém světě narůzná sklář-
ská sympozia nebo učit. Ale
rád jsem vPraze 4 zakotvil.
Jsou tu hezké procházky
naKavč
í hory nebo naDobeš-
ku, asamozřejmě idodivadla.
Ikdyž mně před třiceti lety
připadalo, že Podolí je daleko
odcentra Prahy, dnes je ta
vzdálenost už legrační. Co
mě mrzí je neustále vzrůsta-
jící provoz ahluk nasilnici
ivpůvodně tak klidové části,
jakou oblast funkcionalistic-
kých vilek odarchitekta Kříže
zroku 1947 byla.
Jiří Šuhájek získal zasvou designérskou ivolnou uměleckou tvor-
bu řadu prestižních domácích azahraničních ocenění. Foto: JŠ
Tucnak_07_2025.indd 15Tucnak_07_2025.indd 15 23.06.2025 15:27:3623.06.2025 15:27:36