Vyhlášený kožešník skončil v kriminále

Kožešiny provází lidstvo od pravěku, a i navzdory pokroku ve výrobě látek nelze kožešinu plně nahradit. Přes svůj rozvoj se nedají kvalitou srovnat ani ty umělé, jen díky aktivistům se ke zvířatům chováme alespoň o to lépe.

Historie cechu pražských kožešníků sahá až do 14. století, ale víme, že už za Přemyslovců byly kožešiny významným obchodním artiklem. V roce 1907 bylo v Praze 115 kožešníků, v roce 1924 již 212 a v roce 1936 dokonce 410 kožešníků a 192 obchodů. V letech 1895–1928 bylo v Nuslích 15 kožešníků.

Karel Mayer byl jedním z nich. V roce 1927 si v č. p. 347 na náměstí Bratří Synků otevřel své kožešnictví. V roce 1933, ve věku 33 let, zemřel na TBC. Jeho obchod o rok později odkoupil Antonín Švestka. Narodil se 12. prosince 1909 v Chlustině u Žebráku v rodině rolníka. V roce 1925 přišel do Prahy a vyučil se u kožešníka Josefa Kudláčka na Strossmayerově náměstí č. p. 965, kde pracoval až do roku 1931, vyjma let 1929–1931, kdy byl na vojně. Od roku 1932 byl v Plzni. To se už oženil s Annou Křikavovou z Točníku, které se o rok později narodil syn Antonín, i ten se vyučil kožešníkem. V roce 1942 se jim ještě narodil syn Pavel.

Chamtivá herečka

Švestkovo kožešnictví v Nuslích nebyl jen obchod. Nabízel svým zákazníkům i úschovu kožešin, jejich opravy, ale především prováděl vlastní zakázkovou výrobu. V roce 1940 se stal Švestka dokonce soudním znalcem v oboru. Mezi zákazníky byla řada významných osobností, obchod navštěvovala Alice Masaryková a další dámy z vyšší společnosti. Často chodila i Werichova manželka Zdena nebo hvězda Osvobozeného divadla, herečka a zpěvačka Ljuba Hermanová. Ta bydlela v letech 1935–1936 nedaleko, v dnešní Bartoškově ulici č. p. 1361, kde žila s prvním manželem, boxerem Eduardem Hrabákem. Do kožešnictví chodila často a majitele oslovovala familiérně Švestičko. Jednou přivedla kolegyni Růženu Novákovou. Její ctitel jí chtěl koupit kožich, ale ona chtěla ještě něco navíc. Proto obě herečky umluvily Švestku, aby cenu navýšil o 2 000 Kč, pro Novákovou. Když ctitel slyšel celkovou cenu, řekl, že není pitomý, a naštvaně odešel. Ljuba pak své kolegyni řekla: „Vidíš, holka, mohla jsi mít kožich, teď nemáš nic.“

Za okupace se celý kožešnický stav musel potýkat s příděly surovin pro běžnou činnost. Kompenzací stavu byla zakázka šití vest pro wehrmacht. Vojsku z králičích kožek, pro důstojníky se šily vložky do kabátů z křečků.

Za poctivou práci do dolu

V roce 1946 si nechal Švestka nově upravit výlohy a celý vstupní portál obchodu.

Nově upravený portál kožešnictví z roku 1946. Foto: archiv A. Švestky

Zdálo se, že se obchod opět svobodně rozjede, ale přišel únor 1948. Zákon č. 247/1948 Sb. dal Národnímu výboru právo poslat nepřátele režimu na převýchovu do tábora nucených prací. Místní komise poslala kožešníka Švestku na dva roky do uranového dolu v táboře Vršek u Jáchymova. Do firmy mu byla dosazena národní správa, která rozhodla o „dobrovolném“ začlenění krámu do podniku Textilia, n. p. Ten časem přešel pod Lidové výrobní družstvo kožešníků a rukavičkářů, kde po návratu z vězení mohl pracovat jako řadový zaměstnanec. Kožešiny se v obchodě prodávaly až do roku 1992, než obchodní prostory adaptovala Michelská pekárna. Starý pan Švestka zemřel v roce 2003, starší syn Antonín v září oslavil  92. narozeniny.

Rudolf Píša

Historik Rudolf Píša spustil web www.e-nusle.cz o domech a lidech z Nuslí. Máte-li jakékoliv fotografie Nuslí, Pankráce a okolí, plány domů či zprávy pamětníků, ozvěte se na mobil 603 545 901 či e-mail: muzeum@das-mcp.cz.
Za spolupráci předem děkuje.