Co spadlo do jámy po mamutovi?

Knižní novinka Nejen Šindelářova Dobeška navazuje na úspěšný titul Šindelářova Dobeška a vypráví o této malebné části Prahy z pera Karolíny Neuvirtové, pravnučky branického stavitele Václava Šindeláře.

Martin Dudek

Autorka knih o Dobešce Karolína Neuvirtová nevylučuje třetí pokračování.

Proč jste se rozhodla navázat na první knihu?

Knížku tvoří z velké části vzpomínky obyvatel Dobešky. Když vyšel první díl, začali se mi sami od sebe ozývat další lidé. Něco upřesňovali, doplňovali, ale hlavně přicházeli s novými příběhy. Přišlo by mi líto, kdyby jejich vzpomínky zapadly. Kvůli nim i kvůli čtenářům.

Co všechno najdou čtenáři ve druhém díle publikace o Dobešce?

Najdou v ní všechno, co si přečetli v díle prvním, a spoustu nových zajímavých příběhů navrch. Zatímco první vydání se spíš věnovalo architektu Václavu Šindelářovi a jeho rozsáhlému dílu, které po sobě na Dobešce zanechal, pokračování více vypráví příběhy lidí, kteří v této čtvrti žili. Jedná se o příběhy známých osobností i běžných obyvatel Dobešky. Čtenář zjistí, že dějiny čtvrti psali i jiní známí architekti. A vůbec ne ledasjací.

Kteří?

Tak třeba Karel Prager, který na Dobešce bydlel, je tvůrcem Nové scény Národního divadla. To jsou ty skleněné kostky na plášti budovy sloužící k tomu, aby se hluk z ulice nedostával do koncertního sálu. V knížce se dočtete o tom, že první formy těchto proslavených skleněných tvarovek vznikaly právě na dvorku na Dobešce. Pak vyprávím o Ludvíku Hilgertovi a jeho zdejší vile, která se stala národní památkou. A samo sebou nemůže chybět podrobný příběh o tom, jak došlo na výstavbu vily podle návrhu Jana Kaplického, což je v Česku jeho jediný realizovaný projekt.

Když jsme u těch známých lidí, s Dobeškou je spjatý také Andrej Šumbera, který restauroval relikviář svatého Maura…

Andrej Šumbera na Dobešce žije. A v knížce prozrazuje nejen to, jak relikviář vezl ve staré dodávce za policejního doprovodu, ale také o současných podmínkách pro restaurování. Také se dozvíte, co podle něj znamená „kilometr oken a tři kilometry záclon“.

Prozradíte jednu perličku z obsahu nové knihy?

Tak třeba tu o mamutovi. Byl rok 1977 a místní obyvatel Václav Dobeš kopal základy pro svou garáž. Ve výkopu našel něco, co mu připomínalo pozůstatky velkého zvířete. Díky sousedovi, respektované kapacitě přes zvířata, se jeho nález dostal až k odborníkům v Národním muzeu, psalo se o něm ve Svobodném slově. Jak to dopadlo, je popsáno v knížce. Můžu prozradit, že do díry po mamutovi zanedlouho spadl náklaďák…

Jedna ze zachovaných vil podle návrhu architekta Václava Šindeláře.

Vašeho prapředka, stavitele Šindeláře, jste obsáhle představila v první publikaci. Povedlo se vám najít další zajímavé informace z jeho života?

Díky prvnímu dílu knihy se o jeho osudu a osudu jeho bratra Antonína dozvěděli historici z Ústavu pro studium totalitních režimů. Ti tak mohli připomenout Antonínův osud po tzv. bolševickém vítězném únoru po roce 1948 a vyjádřit mu po dlouhých desetiletích úctu v rámci projektu „Poslední adresa“. Ten mapuje osudy lidí, kteří byli bolševickou mocí násilně odvedeni ze svých domovů, do kterých se již nikdy nevrátili, protože nepřežili mučení v komunistických lágrech.

Antonín byl odsouzen v rámci procesů s Miladou Horákovou v sekci Hospodářská správa. Bratři Šindelářovi byli hrdými československými občany hájícími čest středního podnikatelského sektoru, a to se opravdu po únoru 1948 nehodilo. Článek dokumentující Antonínův soudní proces a jeho následný pobyt ve vězení mi pokaždé vžene slzy do očí. Zároveň mě však nepřestává fascinovat, jakými odborníky bratři Šindelářové byli. Ani bolševik je nedokázal nahradit, když řídili národní podnik Československé stavební závody, který vzniknul z jejich znárodněného majetku.

Kde si lze knihu zakoupit nebo objednat?

Knihu lze zakoupit v divadelní pokladně a kavárně Dobešky, která je otevřena denně od 14.00 h. Sbírkovou publikaci opatřenou ex-libris je možné zakoupit v knihkupectví Ostrov v Mikulandské ulici, případně je možné objednávat i na e-mailu: sindelar.dobeska@gmail.com.

Mohou vám pamětníci přispívat informacemi a snímky ke třetímu dílu o Dobešce, nebo jste se už informačně naprosto vyčerpala?

Původně jsem myslela, že už třetí pokračování nebude. Ale během listopadového křtu této knihy na prknech divadla Dobeška mě v sále oslovila sousedka jedné velké pamětnice a za pár dní mi ukázala plány dalšího Šindelářova domu, o kterém jsem nevěděla. Zdá se tedy, že máme na Dobešce ještě další skryté příběhy, které čekají na objevení a zdokumentování. Pamětníci mě mohou případně kontaktovat na zmíněném e-mailu.

S mobilní hrou po Dobešce

Šindelářův plán je zábavná mobilní hra o Dobešce, kterou naleznete v přehledu aplikací s názvem Skryté příběhy. Stavitele Václava Šindeláře, jeho syna Vašíka a další postavy Dobešky 30. let minulého století namluvili slavní herci. Hra začíná v Podolské ulici v domě U Josífů z kapitoly Tři zelinářské rody. Pokud budete číst novou knihu pozorně, určitě dům lehce najdete a bravurně odpovíte na všechny otázky. Hra je vhodná pro zábavné výlety s dětmi.