Dálkový plavec Jakub Kačerovský: Na Novém Zélandu na mne čekají žraloci!
Plavecké výzvy má Jakub rád a věří, že v nich bude stejně úspěšný jako při překonání kanálu La Manche. Foto: archiv JK
Jakub Kačerovský (24) je obyvatel Novodvorské, trenér plavání a zároveň dálkový plavec, který loni zdolal kanál La Manche. Člen USK Praha a I. plaveckého klubu otužilců Praha se nyní připravuje na další velkou sportovní výzvu – v únoru chce pokořit Cookův průliv na Novém Zélandu.
Martin Dudek
Devět hodin a deset minut. Za takovou dobu jste loni v červnu zdolal pověstný kanál La Manche. Bude Cookův průliv snadnějším oříškem?
Těžko říct. Na Novém Zélandu by měla být teplejší voda než v La Manchi, na druhou stranu tam budou žraloci, agresivnější medúzy a silnější vodní proudy. Mým cílem je přeplavat ze severního ostrova Nového Zélandu na ostrov jižní, což je zhruba 22 kilometrů, za sedm hodin. Ale pokud bude divočejší počasí, délka plavby se samozřejmě protáhne, právě tak jako počet kilometrů.
Zmínil jste žraloky. Jak jste na ně připraven?
Okruh kolem mne budou sledovat lidé z doprovodné lodi. A na vodě bude také člověk v kajaku či gumovém člunu, který bude mít ve vlnách ponořené speciální tyče vydávající elektromagnetické vlnění, které není žralokům příjemné.
A když se přece jen najde odolný predátor, co potom? Máte u sebe třeba nůž?
Nemám. Pak budu spoléhat na dodatečnou ochranu ve formě pásků upevněných přes zápěstí a kotníky. I ty vydávají určitý signál, který funguje na vzdálenost přibližně třiceti centimetrů. Když si je však při plavání přiblížím moc blízko k sobě, tak mě údajně bude brnět čelist…
Tak to vám držíme palce, ať tuto zkušenost nezažijete. Budete mít vůbec čas se během plavby najíst nebo napít?
Nejlepší je najíst se den či dva před plavbou, aby si tělo vytvořilo zásoby energie.
Během plavání už doplňuji jen tekutiny s rozmanitými sacharidovými doplňky. Při překonání La Manche jsem měl časový plán, každou půl hodinu jsem si v moři lehl na záda a vypil 2 deci teplého čaje, ve kterém byly střídavě rozpuštěné cukry, gely, kofein nebo sodík. Tedy rychlá otočka na záda, na dva tři loky vypít obsah nápoje a rychle zpátky na břicho. Zdržel jsem se tím za devět hodin maximálně minutu a půl.
Co plánujete po Novém Zélandu?
Ideálně bych chtěl zdolat celou výzvu Ocean´s Seven, což znamená překonat sedm známých průlivů po celém světě. Další jsou v Japonsku, na Gibraltaru, mezi Irskem a Skotskem a dva jsou v Americe. Nový Zéland by měl nákladově vyjít na nějakých 450 000 korun, ty zbylé pak nebudou o moc levnější.
Takže sháníte sponzory, nebo si vyděláváte plaváním?
Oboje (úsměv). Nejsem profesionální sportovec, živí mne výuka plavání v Čestlicích a v USK Praha máme závodní družstvo, se kterým jezdíme po závodech. Ale podpora od sponzorů i ostatních, kteří mi fandí, je velmi zásadní, bez té by to nešlo.
Věnujete se také zimnímu plavání. A v něm jste hodně úspěšný, ze závodů mistrovství světa máte ucelenou sbírku medailí…
Je pravda, že jsem na posledním světovém šampionátu skončil z naší výpravy nejvýše, byl jsem třetí na 500 metrů kraulem. Pak mám doma ještě dvě zlaté a jednu bronzovou medaili díky vyhlašování disciplín podle jednotlivých věkových kategorií.
A proč jste se rozhodl pravidelně skákat do ledové vody?
Přes léto jsem venku a v zimě mě omrzelo plavat jen v bazénu, začal jsem proto hledat alternativu. A dostal jsem se k zimnímu plavání, navíc mám známé, kteří mne k němu pošťuchovali. Působím jako host v I. plaveckém klubu otužilců Praha, který má základnu v branických ledárnách.
A v jak moc studené vodě jste už plaval?
Voda měla jen půl stupně, ale to byla spíše taková legrace. Nejstudenější regulérní závod jsem plaval loni v lednu na mistrovství světa v Molvenu, kde teplota vody kolísala okolo 1,2 stupně.
Než odjedete na Nový Zéland, mohou vás příznivci plavání někde vidět na vlastní oči?
V únoru na mistrovství ČR v Podolí v závodě na 750 metrů. Třeba mi díky tomuto rozhovoru přijdou někteří čtenáři fandit (úsměv).
Tréninky ve volné přírodě jsou pravidelnou součástí jeho života. Foto: archiv JK