Strana 12
12
Tučňák | duben 2026
Umlčený hlas českého umění
se po letech znovu ozývá
Sto let od narození Jiřího Holého a Vlasty Sybily Klumparové Holé otevírá znovu příběh dvou výraz-
ných osobností českého výtvarného umění, jejichž tvorba vznikala v tichu, vnitřní svobodě a hlubo-
kém duchovním soustředění na Spořilově.
Ž
ivot i tvorba akademického
malíře Jiřího Holého (1926–2017)
a jeho ženy, malířky Vlas-
ty Sybily Klumparové Holé
(1926–2021) jsou úzce spjaty s drama-
tickými dějinami 20. století, ale také
s místem, kde dlouhá léta žili a tvořili
– ve spořilovském ateliéru po sochaři
Josefu Jiříkovském v ulici Severní IV.
Právě zde, v 60. letech, vznikala řada
jejich děl. Sybila byla pro Jiřího múzou
a duchovní inspirací – často ji maloval
jako symbol pokory, čistoty a duchov-
ního světla, které prostupovalo jejich
životem i tvorbou.
Malíř vnitřní svobody
Jiří Holý patřil k výrazným talentům
české poválečné malby. Studoval malbu
a monumentální tvorbu na UMPRUM
u profesora Aloise Fišárka a už během
studií získával stipendia, která potvrzo-
vala jeho mimořádný talent. V 50. a 60.
letech se systematicky rozvíjel jako malíř
gury, portrétu i symbolických, abstrakt-
ních kompozic. Jeho obrazy byly v době,
kdy jeho tvorba byla povolena, nakupo-
vány významnými českými galeriemi,
včetně Galerie Pražského hradu. Holého
talent byl jednoznačně uznáván, a to i na
základě stipendijních ocenění a účasti
na významných kolektivních výstavách
i autorské výstavě na Karlově náměstí.
Tento slibný vývoj však násilně přerušil
režim. Jiří Holý veřejně vystoupil v roce
1969 proti normalizačním praktikám
ve Svazu výtvarných umělců, což vedlo
k jeho vyloučení, ztrátě legitimace pro-
fesionálního malíře a zákazu ociálního
vystavování. Silně věřící umělec, který
prošel mystickými zkušenostmi, se místo
rezignace obrací do nitra. Vznikají expre-
sivní, symbolické a meditativní obrazy,
svědčící o víře, bolesti i naději. Své sdělení
podporoval studiem kvantové fyziky,
vztahů mezi barvami, hudbou a světlem
– zachovala se řada jeho studií, výpočtů
a lozockých úvah.
Umění proměněné ve službu
Po roce 1989, kdy se Jiří Holý mohl vrátit
na výtvarnou scénu a usilovat o osobní
rehabilitaci, učinil spolu se svou ženou
jiné, zásadní rozhodnutí. V roce 1992
založili organizaci Likvidace lepry, které
se Jiří Holý následujících devatenáct
let věnoval jako předseda a statutární
zástupce. Organizace postupně rozvinula
pomoc na více než šedesáti místech svě-
ta. Ve spolupráci s německými partnery
podporovala leprosária, mobilní kliniky
a zdravotnická střediska v Indii, Pákistá-
nu, Africe i Jižní Americe. Významným
počinem bylo také vybudování dvou
nemocnic sv. Josefa v Indii, na jejichž
realizaci se Jiří Holý aktivně podílel
i díky svému technickému vzdělání.
Cílem organizace nebylo pouze léčení
nemoci, ale především navrácení lidské
důstojnosti lidem, kteří byli nemocí
i společností vytlačeni na okraj.
Jiří Holý toto období nazýval „radost-
ným utrpením“ – utrpením z nedostat-
ku času na malbu, radostí z naplněného
smyslu života. Jeho malířská tvorba
zůstala po tuto dobu v pozadí, o to
silněji však promlouval jeho čin. V roce
2011 byla organizace Likvidace lepry
slavnostně předána do správy Arci-
biskupství pražského, aby její činnost
mohla pokračovat i po smrti zakladate-
lů. Humanitární odkaz manželů Holých
tak zůstává živý — jako tichý, ale trvalý
symbol hodnot, jimiž žili: odvahy, obě-
tavosti a víry v lidskost.
Dílo, které přežilo desetiletí
Tvorba manželů Holých mezitím nebyla
zničena, ale odsunuta stranou. Po jejich
smrti byla rozsáhlá pozůstalost naleze-
na v zanedbaných podmínkách ve staré
stodole, kde nakonec žili a tvořili, na
břehu Hamerského rybníka v Záběh-
licích – poškozená, zaprášená, místy
ohrožená fyzickým zánikem. Práce
obou umělců dnes procházejí odbornou
dokumentací a postupným navracením
do kulturního povědomí pod dohledem
architektky Dagmar Hlaviznové na plat-
formě AEST+ , která působí v Praze 4.
„Dílu Jiřího Holého a Vlasty Sybily
Klumparové Holé se věnuji, protože
v něm vidím sílu, která nebyla obje-
vena. Je to příběh morálních hodnot,
odpovědnosti a lidské statečnosti. To,
že se jejich dílo po desetiletí vytrácelo
z kulturního povědomí, je pochybením
společnosti, které je třeba napravit,“
uvedla Dagmar Hlaviznová. Odkaz obou
výtvarníků je zpřístupňován na
www.aestheticstore.cz.
(red, DH)
Jiří Holý před svým velkoformátovým obrazem z r. 1967 Na prahu vědomí. Foto: archiv DH
Expresivní barevnost a vnitřní napě-
tí autorovy malby otevírají jeho dílo
současnému divákovi jako živý, stále
aktuální prostor. Foto: archiv DH
Lidé zPrahy 4
Tučňák_04_26.indd 12Tučňák_04_26.indd 12 23.03.2026 13:02:4123.03.2026 13:02:41