Strana 13
12
Tučňák | duben 2026
Umlčený hlas českého umění
se po letech znovu ozývá
Sto let od narození Jiřího Holého a Vlasty Sybily Klumparové Holé otevírá znovu příběh dvou výraz-
ných osobností českého výtvarného umění, jejichž tvorba vznikala v tichu, vnitřní svobodě a hlubo-
kém duchovním soustředění na Spořilově.
Ž
ivot i tvorba akademického
malíře Jiřího Holého (1926–2017)
a jeho ženy, malířky Vlas-
ty Sybily Klumparové Holé
(1926–2021) jsou úzce spjaty s drama-
tickými dějinami 20. století, ale také
s místem, kde dlouhá léta žili a tvořili
– ve spořilovském ateliéru po sochaři
Josefu Jiříkovském v ulici Severní IV.
Právě zde, v 60. letech, vznikala řada
jejich děl. Sybila byla pro Jiřího múzou
a duchovní inspirací – často ji maloval
jako symbol pokory, čistoty a duchov-
ního světla, které prostupovalo jejich
životem i tvorbou.
Malíř vnitřní svobody
Jiří Holý patřil k výrazným talentům
české poválečné malby. Studoval malbu
a monumentální tvorbu na UMPRUM
u profesora Aloise Fišárka a už během
studií získával stipendia, která potvrzo-
vala jeho mimořádný talent. V 50. a 60.
letech se systematicky rozvíjel jako malíř
gury, portrétu i symbolických, abstrakt-
ních kompozic. Jeho obrazy byly v době,
kdy jeho tvorba byla povolena, nakupo-
vány významnými českými galeriemi,
včetně Galerie Pražského hradu. Holého
talent byl jednoznačně uznáván, a to i na
základě stipendijních ocenění a účasti
na významných kolektivních výstavách
i autorské výstavě na Karlově náměstí.
Tento slibný vývoj však násilně přerušil
režim. Jiří Holý veřejně vystoupil v roce
1969 proti normalizačním praktikám
ve Svazu výtvarných umělců, což vedlo
k jeho vyloučení, ztrátě legitimace pro-
fesionálního malíře a zákazu ociálního
vystavování. Silně věřící umělec, který
prošel mystickými zkušenostmi, se místo
rezignace obrací do nitra. Vznikají expre-
sivní, symbolické a meditativní obrazy,
svědčící o víře, bolesti i naději. Své sdělení
podporoval studiem kvantové fyziky,
vztahů mezi barvami, hudbou a světlem
– zachovala se řada jeho studií, výpočtů
a lozockých úvah.
Umění proměněné ve službu
Po roce 1989, kdy se Jiří Holý mohl vrátit
na výtvarnou scénu a usilovat o osobní
rehabilitaci, učinil spolu se svou ženou
jiné, zásadní rozhodnutí. V roce 1992
založili organizaci Likvidace lepry, které
se Jiří Holý následujících devatenáct
let věnoval jako předseda a statutární
zástupce. Organizace postupně rozvinula
pomoc na více než šedesáti místech svě-
ta. Ve spolupráci s německými partnery
podporovala leprosária, mobilní kliniky
a zdravotnická střediska v Indii, Pákistá-
nu, Africe i Jižní Americe. Významným
počinem bylo také vybudování dvou
nemocnic sv. Josefa v Indii, na jejichž
realizaci se Jiří Holý aktivně podílel
i díky svému technickému vzdělání.
Cílem organizace nebylo pouze léčení
nemoci, ale především navrácení lidské
důstojnosti lidem, kteří byli nemocí
i společností vytlačeni na okraj.
Jiří Holý toto období nazýval „radost-
ným utrpením“ – utrpením z nedostat-
ku času na malbu, radostí z naplněného
smyslu života. Jeho malířská tvorba
zůstala po tuto dobu v pozadí, o to
silněji však promlouval jeho čin. V roce
2011 byla organizace Likvidace lepry
slavnostně předána do správy Arci-
biskupství pražského, aby její činnost
mohla pokračovat i po smrti zakladate-
lů. Humanitární odkaz manželů Holých
tak zůstává živý — jako tichý, ale trvalý
symbol hodnot, jimiž žili: odvahy, obě-
tavosti a víry v lidskost.
Dílo, které přežilo desetiletí
Tvorba manželů Holých mezitím nebyla
zničena, ale odsunuta stranou. Po jejich
smrti byla rozsáhlá pozůstalost naleze-
na v zanedbaných podmínkách ve staré
stodole, kde nakonec žili a tvořili, na
břehu Hamerského rybníka v Záběh-
licích – poškozená, zaprášená, místy
ohrožená fyzickým zánikem. Práce
obou umělců dnes procházejí odbornou
dokumentací a postupným navracením
do kulturního povědomí pod dohledem
architektky Dagmar Hlaviznové na plat-
formě AEST+ , která působí v Praze 4.
„Dílu Jiřího Holého a Vlasty Sybily
Klumparové Holé se věnuji, protože
v něm vidím sílu, která nebyla obje-
vena. Je to příběh morálních hodnot,
odpovědnosti a lidské statečnosti. To,
že se jejich dílo po desetiletí vytrácelo
z kulturního povědomí, je pochybením
společnosti, které je třeba napravit,“
uvedla Dagmar Hlaviznová. Odkaz obou
výtvarníků je zpřístupňován na
www.aestheticstore.cz.
(red, DH)
Jiří Holý před svým velkoformátovým obrazem z r. 1967 Na prahu vědomí. Foto: archiv DH
Expresivní barevnost a vnitřní napě-
tí autorovy malby otevírají jeho dílo
současnému divákovi jako živý, stále
aktuální prostor. Foto: archiv DH
Lidé zPrahy 4
Tučňák_04_26.indd 12Tučňák_04_26.indd 12 23.03.2026 13:02:4123.03.2026 13:02:41
13
www.praha4.cz
Historik Rudolf Píša spustil web
www.e-nusle.cz o domech a lidech
z Nuslí. Máte-li jakékoliv fotograe Nuslí,
Pankráce a okolí, plány domů či zprávy pa-
mětníků, ozvěte se na mobil 603 545 901
či e-mail: muzeum@das-mcp.cz.
Za spolupráci předem děkuje.
Indiáni věřili, že fotograe jim krade duši. VNuslích byl naopak fotogracký ateliér, který svým sním-
kům duši dával, a nejen jim. Vše, co jeho majitel dělal, tvořil sláskou a nadšením, až ho to stálo život.
V
neděli 16. června 1895 se
vdomě č. p. 171 v Nuselské ulici
narodil zedníku Josefu Kaovi
a Antonii rozené Baštové syn
Josef, jako čtvrté a nejmladší dítě. Osud
tomu chtěl, že vtentýž den Národní
listy vydaly úvodník o slavném uvítání
našich bratří a sester Sokola amerického
v Praze. Přestože Ameriku nikdy nevi-
děl, byl sní spojen víc, než si myslíte.
Vyučil se nejdříve litografem, což ho
předurčilo kdalší práci. Když vypukla
1. světová válka, musel i on narukovat
a od roku 1916 pracoval jako armádní
litograf v polskémLublinu. Zde se vě-
noval i fotografování, které si po válce
zvolil jako své povolání. Po skončení
války zůstal vLublinu jako fotograf
a do Prahy se vrátil až vroce 1919.
Zrod ateliéru
Vroce 1921 založil vlastní fotoateliér
vOtakarově ulici č. p. 269, kde na dvoře
domu postavil dřevěný ateliér, a rmu
nazval American-Foto. Od roku 1923 mu
pomocnici dělala Helena Budínová, se
kterou se vroce 1925 oženil.
Jeho fotoateliér dělal kromě klasických
fotograí i kinoreklamy. Nadání kob-
chodu měl Kaa veliké, vždyť byl také
i vynálezcem. Vlednu 1933 si zaregistro-
val ochrannou známku Bromoton na jím
vyvinutý tónovač pro vyvolávací papíry.
Kromě dalšího vyráběl i hasicí přístroje.
Měl vlastní známku Ignitox, pod kterou
produkoval malé hasicí přístroje do au-
tomobilů, ale tuto známku si patentovat
a chránit nedal. I jinak byl velmi činorodý.
Miss Harley
Vroce 1928 získal řidičský průkaz, stal
se s manželkou členem Harley klubu a se
svým motocyklem sjezdili celou republi-
ku. Jeho žena vyhrála vroce 1931 závod
Zbraslav-Jíloviště. Také byla zvolena
za Miss Harley-Davidson pro rok 1930.
Kaa byl členem nuselského Sokola
i aktivním členem národně socialistické
strany. Plně se zapojoval do společen-
ského života a kromě fotograí vyráběl
i reklamní diapozitivy pro kinoreklamu.
Vězení ho nezlomilo
Po okupaci se zapojil do organizace
Obrany národa, kde pro odboj dělal
různé doklady a fotograe, ale také
ukrýval radiostanici a rozmnožoval a ší-
řil časopis Vboj. Podílel se i na falšová-
ní přetisku Slovenský štát na bývalých
československých bankovkách pro
osoby utíkající zprotektorátu do od-
boje v zahraničí. Veškerá tato činnost
nezůstala dlouho utajena a ve čtvrtek
13. června 1940 byl zatčen gestapem.
Přestože prožíval kruté výslechy, vcele
vymýšlel další vynálezy. Byl vězněn na
Pankráci a poté odvezen do Drážďan.
Vlistopadu 1942 byl v Berlíně odsou-
zen ktrestu smrti a 9. července 1943 ve
věznici Plötzensee popraven. Po válce
jeho vdova fotoateliér sice znovuote-
vřela, ale po únoru 1948 jí byly natolik
ztíženy podmínky kjeho provozování,
že činnost ukončila.
Rudolf Píša
Bejvávalo v Nuslích
Fotograf a vynálezce zOtakarovy ulice
Pohled na fotoateliér American-Foto vroce 1928. Foto: archiv rodiny Kaových
Fotograf Josef Kaa se konce války
nedožil. Foto: archiv rodiny Kaových
Reklama na kinoreklamní diapoziti-
vy z roku 1923. archiv rodiny Kaových
Historie
Tučňák_04_26.indd 13Tučňák_04_26.indd 13 23.03.2026 13:02:4223.03.2026 13:02:42