Návrh nové vily od arch. Burdy z let 1926–1927. Zdroj: archiv autora

Osudy květnických vil

Parcelací pozemků v Nuslích mezi věznicí a usedlostí Jezerka a ulicí Pod vilami vznikla nová vilová zástavba. V roce 1925 dostala spojnice mezi dnešní Táborskou a Jezerkou jméno Na květnici.

První vila v ulici, č. p. 627, byla dokončena v listopadu 1922 pro vrchního radu státních drah Josefa Knížka. Výstavba šla od Jezerky směrem k sokolovně. Dalšími staviteli byli prof. chemie František Fott, sekční šéf ministerstva železnic JUDr. Arnošt Mádl či generální tajemník zemědělské jednoty Ing. Jan Šafář.

Kromě nejbližších rodinných příslušníků se obyvateli vil stali i další podnájemníci z řad úředníků. Tehdy bylo zvykem vzít na byt osoby, které pomáhaly nájmem splatit majitelům hypotéky. Nájemníky zde byli třeba ředitel cukrovaru ve výslužbě, úředníci bank, poštovní tajemník či důstojníci. Bylo běžné vzít na byt i studenty vysokých škol a učně. Samozřejmostí bylo mít v domácnosti vlastní služku, služebnou, kuchařku, panskou, někdy i víc najednou, ale jejich fluktuace byla vysoká.

Pokuta od protektora

Po roce 1939 byly zabaveny vily Židů, třeba Karla Friedmanna. Za války však postihl trest všechny lidi v ulici. Na Silvestra 1942 někdo rozbil vývěsní skříně místní NSDAP. Říšský protektor nařídil zaplatit celkovou pokutu 10 000 RM, aby se „vystříhali ničení a zločinným rejdům“.

Friedmannova vila vyfocená ze zahrady. Zdroj: archiv autora

Zabírání vil za každého režimu

V roce 1943 byla Němci zabrána vila č. p. 703 JUDr. Karla Urbance, aby zde byl ubytován ředitel věznice Pankrác Richard Sauerbruch. V květnu 1945 byl dům zajištěn národním výborem a zabrán ve prospěch městské hudební školy. Po zjištění, že vila není německá, ale dr. Urbance, zde škola přesto zůstala, údajně do doby, než město postaví novou. Majitel však musel vilu udržovat a platit závady, přestože nemohl s domem volně nakládat. V roce 1955 mu byla na vilu dosazena národní správa a v roce 1959 vyvlastněna ve veřejném zájmu. Dům pak přešel pod OÚNZ.

Dům č. p. 713 si nechal postavit ředitel oceláren Josef Pruner, kterého v roce 1937 okradl správce domu o měď a olovo za 25 000 Kč. Pro kolaboraci mu byl majetek v roce 1945 konfiskován a v roce 1950 vilu dostal Československý svaz mládeže, který tu zřídil ubytovnu. Majetek SSM měl sloužit dětem a mládeži, ale v roce 1992 byla vila neoprávněně vydána restituentovi a byly podány žaloby.

Smutný osud má i vila č. p. 742 JUDr. Jana Glose. V roce 1915 byl zajat v Rusku, stal se legionářem a plnomocníkem pro jednání s bolševiky. Vedl konzulární odbor v Irkutsku. Po návratu se stal diplomatem, působil jako atašé v Poznani a v letech 1935-1939 byl generálním konzulem v Drážďanech. Za války byl pensionován. V lednu 1953 ho nuceně vystěhovali do Horního Polubného a klíče od vily dostal ONV, plánující zde zdravotní středisko nákladem 180 000 Kčs, ale zdravotnický odbor měl jen 47 000 Kčs a vila zůstala prázdná a chátrala. V roce 1957 dům napadla houba a náklady na rekonstrukci přesáhly 200 000 Kčs. Ty byly nařízeny majiteli vily, kterým byl stále JUDr. Glos. Protože na opravy neměl, byla uvalena národní správa a v roce 1959 se vila ve veřejném zájmu vyvlastnila. Ústav národního zdraví zde zřídil rentgen a TBC poradnu, které tu byly až do roku 1990. 

Rudolf Píša

Historik Rudolf Píša spustil web www.e-nusle.cz o domech a lidech z Nuslí. Máte-li jakékoliv fotografie Nuslí, Pankráce a okolí, plány domů či zprávy pamětníků, ozvěte se na mobil 603 545 901 či e-mail: muzeum@das-mcp.cz.
Za spolupráci předem děkuje.