Malé zajíčky z přírody k sobě domů neberte

Zaječí matky se o mláďata starají jen minimálně a zajíčci jsou od narození připraveni zůstat sami a nehybně na ně čekat. Ilustrační foto: Pixabay

Rodí se zajíčci. Ve městech je ovšem vysoká pravděpodobnost, že je nalezne pes, kočka, straka či člověk netušící, jak se správně zachovat. Stačí však dodržet čtyři zásady, které sestavili odborníci z Pražské zvířecí záchranky.

Zásada č. 1: vidím-li malého zajíčka schouleného, nehybného, samotného, smutně koukajícího, otočím se a jdu okamžitě pryč. Je jedno, leží-li na sněhu či v blátě. Pouze pokud leží na cestě, kde mu bezprostředně hrozí zašlápnutí či přejetí, odsunu zajíčka o pár metrů stranou tak, aniž bych se ho přímo dotýkal/a.

Zásada č. 2: přinese-li zajíčka pes či malé dítě – pokud vím alespoň přibližně (malé desítky metrů) místo nálezu – odnesu ho zpět, položím na zem a jdu pryč. Opět pokud možno tak, aniž bych se ho přímo dotýkal/a. Pokud nevím, odkud byl zajíček přinesen, či pokud je zajíček na místě, kam jsem ho položil/a, i druhý den, okamžitě volám záchrannou stanici a přesně jim popíšu situaci. Následně se přesně řídím pokyny odborníků ze záchranné stanice. V Praze a okolí můžete volat Pražskou zvířecí záchranku, tel. 774 155 185. Kontakty na záchranné stanice jsou na www.zvirevnouzi.cz. Lze volat i na centrální pohotovostní telefon Národní sítě záchranných stanic, tel. 774 155 155. NIKDY se nesnažte o zajíčka pečovat doma!

Zásada č. 3: pokud malý zajíček pobíhá či neleží na tlapkách, ale na boku či zádech, je viditelně zraněný nebo pokud zajíčka přinesla kočka, beru mládě do tepla a okamžitě volám záchrannou stanici.

Zásada č. 4: tuto zásadu ovšem málokdo dodrží. Pokud na zajíčka útočí straka či jiný přirozený predátor, otočím se a jdu pryč. Pravděpodobnost vyléčení takto napadeného zajíčka je mizivá, a když kořist predátorovi seberu, bude si muset najít jinou. (red)