Strana 14
Podolský koloniál zničila závist
a komunistická moc
V 50. letech minulého století v Podolí prosperoval koloniál, který živil jednu rodinu a těšil se důvěře
místních. Stačilo však odmítnout „doporučení“ Národního výboru a během několika měsíců se z ob-
chodu stal sklad uhlí, z majitele politický vězeň a z rodiny oběť temného období našich dějin.
N
eveselý příběh za-
čal na adrese Levá
ulice 29/3. „Právě
zde měli moji rodi-
če, Žo e a Jaroslav Bednaří-
kovi, koloniál se smíšeným
zbožím. Obchod vzkvétal,
měl dokonce roznáškovou
službu a byl oblíbený zejmé-
na díky mé mamince, která
si získala důvěru a sympatie
zákazníků. Úspěch však v po-
válečných letech nebyl výho-
dou, spíš naopak,“ vzpomíná
dcera majitelů Hana Bílková.
Na začátku padesátých let
totiž začali do obchodu
docházet pánové z místního
Národního výboru s „dopo-
ručením“, aby Jaroslav rmu
předal pod národní správu
společnosti Bratrství. „Otec
odmítl. Nejen odmítl, ale
přidal i peprnou poznámku,
a ta se mu stala osudnou.“
Ráno 10. května 1950 byl
v pyžamu odveden orgá-
ny Veřejné bezpečnosti do
pověstné Bartolomějské ulice
č. 4. Důvod zatčení shrnoval
dobový dokument lakonicky
a výmluvně: „Provedeným
šetřením bylo zjištěno, že se
neustále odmítáte zapojit do
budovatelského úsilí a ženete
se jen za svým soukromým
ziskem a tím ohrožujete vý-
stavbu lidově demokratické-
ho zřízení.“ O osudu Jaroslava
bylo rozhodnuto, a když
manželka Žo e dopoledne
přinesla do Bartolomějské
manželovy šaty a chtěla vě-
dět, kde je, dostalo se jí jediné
odpovědi: moc si nevyskakuj-
te, nebo tu zůstanete také!
Kuchyň zaplavil
uhelný mour
Jaroslav Bednařík byl roz-
hodnutím speciální komise
poslán na půl roku do Tábora
nucených prací ve Svatém
Janu pod Skalou. Na obchod
byla uvalena národní správa
a rodina ze dne na den zů-
stala bez prostředků. Firma
Bratrství sice o provozování
obchodu zájem neměla, zato
o zásoby potravin ano. Ob-
chod byl chodbou propojen
s bytem – jedním pokojem,
kuchyní a příslušenstvím.
Aby byla potrestána celá
rodina, koloniál se změnil ve
sklad uhlí. Černý mour po-
kryl nábytek tak silně, že se
po něm v kuchyni dalo psát.
„Zdravotní stav mého otce
se v táboře nucených prací
výrazně zhoršil. Pobyt mu
byl přerušen s tím, že se po
hospitalizaci do tábora vrátí.
Nakonec byl 6. října 1950 ze
zdravotních důvodů pro-
puštěn. Následky však byly
nevratné. Nemožnost najít
zaměstnání, nervové vyčer-
pání, pocit křivdy a postupu-
jící nemoc ho zlomily. Dne
11.dubna 1964 otec zemřel na
mozkovou mrtvici. Teprve
v roce 1969 jsem na základě
zákona o rehabilitaci podala
žádost o zrušení rozsudku.
Otec byl v plné míře reha-
bilitován,“ uzavírá smutné
ohlédnutí Hana Bílková.
(md)
Dokument z roku 1969 o re-
habilitaci obsahuje i chybu
v křestním jméně Jaroslavo-
vy manželky. Foto: archiv HB
Spořilovské Jižní náměstí: jak šel čas
Na Spořilově najdeme celkem
tři náměstí, z nichž jedno nese
název Jižní. Jeho pojmenování
je odvozeno od polohy k ulici
Hlavní, vzniklo v roce 1928
a v mapách do roku 1947 ho
najdete s označením Náměstí II.
Na historické pohlednici, kterou
Tučňáku poskytla čtenářka
Alena Kramlová, je náměstí
zachyceno kolem roku 1936, na
druhé fotogra i v současnosti.
(red), foto: Martin Kapek
Dokument z
roku 1969 o
Majitelé podolského koloniálu Žofi e a Jaroslav Bednaříkovi. Foto:
archiv HB
14
Tučňák 2026
Historie
Tučňák_03_26.indd 14Tučňák_03_26.indd 14 18.03.2026 22:22:5218.03.2026 22:22:52